Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2022-04-26 09:00:56

Přemítání nad bojištěm III. – o mobilizaci a jejích nevýhodách

Milí čtenáři, po dvou dílech článku „Přemítání nad bojištěm” se ukázalo, že je potřeba napsat ještě díl třetí, původně neplánovaný. Dostal jsem totiž několik dotazů, či spíš připomínek, které se vesměs točí kolem téhož názoru: Rusko zkrátka v nouzi vyhlásí mobilizaci, odvede na vojnu miliony chlapů a utluče Ukrajinu hrubou silou. Žádná sofistikovanost není potřeba. A protože podobně laděný názor jsem nedávno slyšel i od jednoho dobrého známého, asi je čas zauvažovat na chvíli nad tím, jestli by taková mobilizace byla proveditelná a k něčemu. Pekelně obtížný logistický úkol Zdaleka nejmenší překážkou, která brání Rusku v mobilizaci sil, je zatím překážka právní. Kreml totiž stále udržuje fikci, že jde o „speciální vojenskou operaci”, ne o válku, a ruské právo umožňuje mobilizaci jen ve válce. To se nicméně dá obratem ruky změnit, doslova přes noc. Velká překážka to tedy není. Skutečně velká překážka je ale ta technická. Státy roku 2022 nemají ani zdaleka takovou praxi v provádění mobilizace, jakou měly státy roku 1922. Schopnost provádět mobilizaci milionů mužů upadla v armádních kruzích v podobné zapomnění, jako schopnost rajtovat na koni a mávat přitom šavlí. Kdysi to bylo naprosto samozřejmé umění, dnes už není. „Umění” proto, že zamyslíte-li se nad průběhem takové mobilizace, opravdu to není jednoduchá věc. Znamená to začít přesouvat po celé zemi miliony mužů naráz. Ale nejsou to jen muži, ale obrovské množství vybavení, které je doprovází. Na každé větší stanici po cestě musejí ty miliony branců dostat najíst; všichni musejí nafasovat výstroj, zbraně a munici; je nežádoucí, aby se jednotlivé jednotky nějak pomíchaly, což přitom při nějakém zmatení sledu vlaků zařídíte velmi snadno; je potřeba zajistit adekvátní lékařskou péči (i když na tom se dá šetřit – ale podlamujete tak morálku vojáků do budoucna). K takové plošné akci musí být připravený celý systém, který přitom po 99,9 procenta času leží ladem a není k ničemu. Navíc, nechcete-li sabotovat vlastní válečné úsilí, měli byste mít dobrou představu o tom, koho můžete vytáhnout z fabriky nebo kanceláře a poslat na frontu, aniž by tím budoucí výroba životně důležitého zboží utrpěla, a koho ne. Takový přehled se udržoval daleko lépe před sto lety, kdy lidé neměnili tak často ani práci, ani místo svého skutečného pobytu. Do toho všeho zasahují obvyklé fuckupy mírového i válečného charakteru: vykolejený vlak (aneb zkuste rychle zprovoznit trať někde v lese, když je zablokovaná převrácenými tanky, jež popadaly z vagonů), komunikační šumy, nevypočitatelné počasí. Jak se blížíte ke skutečnému místu bojů, narůstá pravděpodobnost, že vám do vašeho úsilí začne zasahovat i činnost nepřítele. Důležitý most zasažený raketou ze vzdálenosti 150 kilometrů (což takový HIMARS zvládne levou zadní i z dvakrát většího odstupu; Ukrajina je zatím nemá, ale klíčové slovo je „zatím”) může udělat v plánech naprostý chaos. Jinými slovy, všeobecná mobilizace je pekelně obtížný logistický úkol. Pozornost armád se přesunuje k vyspělé technice a profesionalizaci Státy roku 1922 toto všechno přesto nějak zvládaly, protože jednoduše musely. Tehdejší vojenské poměry byly takové, že bez kanonenfutru jste tu válku prohráli – a jediným možným způsobem, jakým si i nějaké Československo nebo Řecko mohlo zajistit dostatečné množství kanonenfutru, byla právě všeobecná mobilizace. Pokud vám nic jiného nezbývalo, museli jste do příslušných schopností investovat, konat velká pravidelná cvičení atd. Samozřejmě jen do té míry, jakou vám vaše ekonomika umožnila – na druhou stranu jste si to ovšem tehdy mohli dovolit, protože „sofistikované” zbraně typu letadel, raket a samohybných houfnic s chytrou municí, které dnes žerou velkou část vojenských rozpočtů, byly ještě v plenkách, případně neexistovaly vůbec. Dřevěný dvouplošník potažený plátnem koupíte o hodně levněji než stíhačku páté generace. Mimořádně dokonalé mobilizační plány mělo císařské Německo roku 1914, kde se kombinace militaristického státu a obsedantní byrokracie postarala o to, že všechno bylo rozkresleno a vypočítáno až na úroveň jednotlivých vlaků. Důležité železniční tahy vedoucí směrem k Francii a k Rusku byly včas zdvojkolejněny, a rychlost postupu Němců skrze napadenou Belgii také západní mocnosti značně zaskočila. „Naše” Rakousko-Uhersko už na tom tak dobře nebylo a projevovalo se to i poněkud ponižujícím detailem, totiž, že vojáci c. a k. armády museli jezdit na frontu v dobytčácích, kdežto říšští Němci měli k dispozici normální osobní vozy. Ale i tak se Rakušanům podařilo roku 1914 mobilizovat celkem rychle. Dnes se tahle struktura moc neudržuje a příslušné aktivity příliš nenacvičují, protože už to nebylo dlouho potřeba. Pozornost armád se čím dál více přesunuje k vyspělé technice a profesionalizaci sil, a tento trend sledovalo i Rusko. Poslední vyspělý stát, který si musí mobilizační mašinerii udržovat na špičkové úrovni, je Izrael, protože holt leží tam, kde leží, a přitom má míň obyvatel než Česká republika. Ale Izrael zároveň může těžit z toho, že je to malá země s kompaktním osídlením, kterou přejedete autem za pár hodin. To celou situaci poněkud zjednodušuje. V jomkipurské válce roku 1973 se hodně mobilizačních aktivit odehrávalo dokonce pěšky, protože málokdo byl ve sváteční den někde jinde než doma nebo v synagoze – a důstojníkům svolávajícím zálohy stačilo jít ode dveří ke dveřím. Ve většině států světa už se ale s nutností mobilizovat zas tak moc nepočítá, což se projevilo mimo jiné výraznou redukcí počtu „velkých manévrů”, do kterých byly svého času povolávány desetitisíce rezervistů, a které jako jediné mohou pravou všeobecnou mobilizaci aspoň trochu napodobit. Ani Rusové už s tím nemají takovou praxi, jakou míval ještě Sovětský svaz. A vezmeme-li v úvahu, jakými problémy trpěla ruská logistika kolem Kyjeva a Charkova, když šlo o zásobování řádově menšího množství mužů (z nichž navíc daleko větší procento byli profesionálové), nejeví se moc pravděpodobné, že by tentýž logistický systém byl schopen koordinovaně vrhnout na ukrajinské hranice dva tři miliony vojáků posbíraných z plošně nejrozlehlejší země světa a zásobit je v následujících měsících dostatkem nafty, jídla, nábojů a dopravních prostředků. I u stovky tisíc chlapů to přece viditelně „skřípalo”. Chcete-li na toto téma shlédnout dlouhé a poučné video, doporučuji tuto zhruba hodinovou přednášku od Australana chorvatského původu, který si na YouTube říká „Perun”. Více problémů než výhod Dejme tomu, že toto všechno se nějak podařilo a že ony dva tři miliony vojáků všelijakého věku a tělesného stavu se přece jen dostaly na frontu. Co ale s nimi? Tady se dostáváme k tomu, proč se dneska ta mobilizace zas tolik nedělá: protože „utlučeme je čepicemi” není ve světě roku 2022 životaschopná útočná strategie. To, co v takovém případě máte k dispozici, jsou převážně „levné” pěší jednotky, jejichž vybavení nestojí moc peněz (proto těch lidí také lze postavit do pole miliony!). Můžou střílet z pušek nebo kulometů na krátké vzdálenosti, ale jejich schopnost rychle manévrovat je značně omezená. Čtyřicetiletý rezervista s těžkou bagáží určitě neuběhne za noc padesát kilometrů lesem. Každý racionální nepřítel, který má k dispozici aspoň trochu slušné technické vybavení, na to zareaguje ústupem, pokud tedy má kam (vrátíme-li se k Izraeli, ten zrovna v tomto směru nemá moc možností a musí zadržet útok už poblíž svých hranic; tomu se říká nedostatek strategické hloubky). A jak tak půjdete (pomalu!) za ním, bude vás systematicky a přesně ostřelovat ze vzdálenosti několika desítek kilometrů, a zároveň ničit vaše zásobovací linie z týlu. To je ten fundamentální rozdíl proti roku 1914, kdy na frontu odjížděly milionové armády a pak se celá léta přetahovaly o 500 metrů rozblácené země. Válka se stala mnohem pohyblivější a těžká palba všeho druhu je daleko přesnější než dřív. Proti takové palbě je pěšák velmi zranitelný a masivní houfy pěšáků jsou zranitelné naprosto zoufale, aniž by ji mohly nějak opětovat. (Ptáte-li se nyní, proč tedy vůbec pěchota existuje i v moderních armádách: jako jeden z mnoha spolupracujících prvků doktríny kombinovaných zbraní. Svoje použití má, ale ne v mnohatisícových masách valících se na území nepřítele. Tyhle časy pominuly.) Podle mého názoru Rusové nemobilizují, protože by z toho měli více problémů než výhod. Větší riziko vzpoury mezi odvedenci, větší nespokojenost obyvatelstva, které ztrácí svoje blízké, řádově těžší zásobování milionů hladových krků na nepřátelském území, a výměnou za to zisk velmi omezené bojové kapacity navíc. Kdyby aspoň měli vyhlídky na to, že Ukrajincům začne docházet munice (asi jako pomalu docházela Finům v Zimní válce), ale momentálně to tak rozhodně nevypadá; naopak, dostávají toho vybavení ze Západu čím dál víc. Masy mobilizovaných pěšáků dnes nedokážou zajistit vítězství ani Rusům. Jejich případné vítězství na Donbasu budou muset zařídit buď zbytky profesionálních jednotek, nebo nikdo.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2020-06-22 11:36:34

Vladimír Putin: Skutečné ponaučení ze 75. výročí druhé světové války

Ruský prezident Vladimír Putin napsal článek o událostech 2. světové války pro americký časopis National Interest. Zveřejňujeme jej v plném znění. Uběhlo 75 let od konce Velké vlastenecké války. Za tyto roky vyrostlo hned několik generací. Změnila se politická mapa planety. Neexistuje již Sovětský svaz, který grandiózně a drtivě vyhrál nad nacismem a zachránil celý svět. I samotné události této války jsou i pro její účastníky v dávné minulosti. Ale proč se v Rusku 9. květen slaví jako hlavní svátek, ale 22. června jakoby život umírá a v krku máme hroudu? Hodnoty ruské společnosti Říká se, že válka zanechala hlubokou stopu v historii každé rodiny. Pod těmito slovy jsou osudy miliony lidí, jejich utrpení a bolest ze ztrát rodin. Hrdost, pravda a vzpomínka. Pro mé rodiče byla válka velkým utrpením při blokádě Leningradu, kde zemřel můj dvouletý bratr Víťa a kde zázrakem přežila má matka. Otec odešel dobrovolně na frontu bránit své rodné město, zachoval se stejně jako miliony sovětských občanů. Bojoval na Něvském pětníku, byl těžce zraněn. A čím jsou tato léta vzdálenější, tím víc si chci s rodiči promluvit a zjistit podrobnosti o válečném období v jejich životě. Ale už není možné se na nic zeptat, proto v srdci posvátně uchovávám rozhovory s otcem a mámou na toto téma, jejich emoce. Pro mě a mé vrstevníky je důležité, aby naše děti, vnuci a pravnuci chápali, jakou zkouškou a utrpením si museli projít jejich předci. Jak, proč to zvládli a zvítězili? Kde se vzala jejich vskutku železná síla ducha, která překvapovala a uchvacovala celý svět? Ano, oni bránili své domovy, děti, blízké a rodinu. Ale všechny spojovala láska k vlasti. Tento hluboký a osobní pocit je v celé své velikosti odražen v samotné podstatě našeho národa a stal se jedním z určujících v jeho hrdinném a obětavém boji proti nacistům. Často si pokládám otázku, jak se dnešní generace bude chovat, jak se zachová v kritické situaci? Vidím mladé lékaře, zdravotní sestry, absolventy, kteří se dnes vrhají do červené zóny, aby mohli zachránit lidi. Naši vojáci během boje proti mezinárodnímu terorismu na severním Kavkazu a v Sýrii neuhnou ani o krok, jsou to mladí kluci! Mnohým bojovníkům legendární, nesmrtné šesté výsadkové roty bylo 19 až 20 let. Ale všichni ukázali, že si zaslouží stejné uznání jako vojáci, kteří bránili naši vlast ve Velké vlastenecké válce. Proto jsem přesvědčený, že v charakteru národů Ruska je vyplnění svého dluhu, pokud si to okolnosti vyžádají, aniž by se lidé litovali. Obětavost, patriotismus, láska k rodnému domu, ke své rodině, k vlasti. Všechny tyto hodnoty jsou i dnes pro ruskou společnost fundamentální a stěžejní. Na těchto hodnotách v mnohém stojí suverenita naší země. Dnes se u nás objevily nové tradice, které samy vznikly vůlí národu, například Nesmrtelný pluk. Je to pochod naší vděčné vzpomínky, krevního a živého spojení mezi generacemi. Miliony lidí vychází na průvod s fotografiemi svých blízkých, kteří ubránili naši vlast a zadupali nacismus. To znamená, že jejich životy, utrpění a oběti, vítězství, kterou nám předali, nikdy nebudou zapomenuty. Naše odpovědnost před minulostí a budoucností je taková, že nesmíme dopustit, aby se tyto tragédie opakovaly. Proto považuji za svůj dluh, abych vystoupil se článkem o 2. světové válce a Velké vlastenecké válce. Nejednou jsem tuto myšlenku projednával v rozhovorech se světovými lídry, narazil jsem na jejich pochopení. Na konci minulého roku, na summitu lídrů zemí SNS, jsme všichni byli jednotní. Je důležité potomkům předat vzpomínku na to, že vítězství nad nacismem dosáhl především sovětský národ, že v tomto hrdinném boji – na frontě, v týlu, vedle sebe – stáli zástupci všech republik Sovětského svazu. Tehdy jsme s kolegy mluvili o nelehké předválečné době. Tento rozhovor v Evropě i ve světě vyvolal velký ohlas. To znamená, že návrat k lekcím minulosti je skutečně nutný a aktuální. Zároveň se vyhrnulo i mnoho emocí, špatně skrývaných komplexů a hlasitých obvinění. Řada politiků ze zvyku rychle prohlásila, že se Rusko snaží přepsat historii. Zároveň však nedokázali vyvrátit jediný fakt, jediný argument. Bezpochyby je těžké a nemožné vést spory o originálních dokumentech, které mimochodem nejsou uloženy pouze v ruských, ale i v zahraničních archivech. Neefektivní Společnost národů Proto je nutné pokračovat v analýze důvodů, které vedly ke světové válce, přemýšlet o jejích složitých událostech, tragédiích a vítězství, o jejích lekcích pro naše státy a celý svět. A opakuji, že tady je principiálně důležité se opírat pouze o archivní materiály, svědectví současníků a vyloučit jakékoliv ideologické a politické dohady. Ještě jednou připomínám zřejmou věc. Hloubkové důvody 2. světové války v mnohém vyplývají z rozhodnutí přijatých na základě výsledků 1. světové. Versailleská smlouva se pro Německo stala symbolem hluboké nespravedlnosti. Fakticky šlo o okradení státu, který západním zemím musel vyplatit obrovské reparace, které zničily jeho ekonomiku. Vrchní velitel spojeneckých vojsk, francouzský maršál Ferdinand Foch prorocky charakterizoval Versailles: „Není to mír, ale příměří na dvacet let.“ Právě národní ponížení vytvořilo živnou půdu pro radikální a odvetné nálady v Německu. Nacisté zručně hráli na tyto pocity, budovali svoji propagandu a slibovali, že Německo zbaví od „dědictví Versailles“, obnoví jeho sílu. Tím ve skutečnosti tlačili německý národ do nové války. Paradoxně tomu přímo nebo nepřímo pomáhaly západní státy, především Velká Británie a USA. Jejich finanční a průmyslové kruhy zcela aktivně investovaly kapitály do německých fabrik a závodů, které vyráběly produkci vojenského určení. A mezi aristokraty a politickým establishmentem bylo dost přívrženců radikálních, krajně pravicových, nacionalistických hnutí, která získávala sílu nejen v Německu, ale i Evropě. Versailleský „mír“ zrodil početné skryté protiklady a jasné konflikty. Na jejich základě byly volně vítězi 1. světové války vytvořené hranice nových evropských států. Prakticky hned po jejich objevení se na mapě začaly územní spory a vzájemné stížnosti, které se změnily v časované bomby. Jedním z nejdůležitějších výsledků 1. světové války bylo vytvoření Společnosti národů. Do této mezinárodní organizace byly vkládány velké naděje na zajištění dlouhodobého míru, kolektivní bezpečnosti. Byla to progresivní myšlenka, postupná realizace, která by bez nadsázky mohla zabránit opakování hrůz globální války. Ale Společnost národů, ve které dominovaly vítězné velmoci – Velká Británie a Francie, ukázala svoji neefektivitu a jednoduše se utopila v prázdných rozhovorech. Ve Společnosti národů, ani na celém evropském kontinentu nebyly uslyšeny opakované výzvy Sovětského svazu na vytvoření rovnoprávného systému kolektivní bezpečnosti. Zejména šlo o uzavření východoevropského a ticho-oceánského paktu, který by postavil bariéru agresi. Tyto nabídky byly ignorovány. Společnost národů nemohla zabránit ani konfliktům v různých částech světa, jako je útok Itálii na Etiopii, občanská válka ve Španělsku, agrese Japonska proti Číně, anšlus Rakouska. A v případě Mnichovské dohody, které se kromě Hitlera a Mussoliniho účastnili lídři Velké Británie a Francie, s plným souhlasem Společnosti národů, došlo k rozdělení Československa. V této souvislosti poznamenám, že na rozdíl od mnohých vůdců Evropy se Stalin „nezašpinil“ osobní schůzkou s Hitlerem, který byl tehdy v západních kruzích považován za dost důstojného politika, byl vítaným hostem v evropských hlavních městech. Kruté a cynické rozdělení Československa Rozdělení Československa se zároveň s Německem účastnilo i Polsko. Předem a společně rozhodovaly, kdo dostane jaké oblasti československé země. 20. září 1938 velvyslanec Polska v Německu Józef Lipski oznámil polskému ministrovi zahraničí Józefu Beckovi následující ujištění Hitlera: „V případě, že mezi Polskem a Československem na půdě polských zájmů v Těšíně dojde ke konfliktu, Reich se postaví na naší (polskou) stranu.“ Vůdce nacistů dokonce napovídal a radil, aby začátek polských akcí „následoval až po německém obsazení Sudet“. V Polsku si byli vědomi toho, že bez podpory Hitlera by jejich dobyvačné plány byly odsouzeny k neúspěchu. Tady budu citovat zápis rozhovoru německého velvyslance ve Varšavě G. A. Moltkeho s Józefem Beckem z 1. října 1938 o polsko-českých vztazích a pozici SSSR v této otázce. A tohle je tam napsáno: „Pan Beck... vyjádřil velkou vděčnost za loajální podání polských zájmů na Mnichovské konferenci a také za upřímnost vztahů během českého konfliktu. Vláda a veřejnost (Polska) náležitě oceňují pozici führera a reichskanzlera.“ Rozdělení Československa bylo kruté a cynické. Mnichov zbořil dokonce ty formální křehké garance, které na kontinentu zůstávaly, ukázal, že vzájemné dohody nic nestojí. Právě Mnichovská dohoda posloužila jako ten spouštěč, po kterém velká válka v Evropě byla nevyhnutelná. Dnes by evropští politici, především polské vedení, chtěli „zamlčet“ Mnichov. Proč? Nejen proto, že jejich strany tehdy zradily své závazky, podpořily Mnichovskou dohodu a některé se dokonce účastnily rozdělování kořisti, ale i proto, že je trochu nepohodlné vzpomínat, že v těchto dramatických dnech roku 1938 se za Československo postavil pouze SSSR. Sovětský svaz se na základě svých mezinárodních závazků, včetně dohod s Francií a Československem, pokusil zabránit tragédii. Polsko sledovalo své zájmy a všemi silami bránilo vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě. Polský ministr zahraničí Jozéf Beck o tom 19. září 1938 přímo psal již zmíněnému velvyslanci Józefu Lipskému před jeho schůzkou s Hitlerem: „V průběhu loňského roku polská vláda čtyřikrát odmítla nabídku na připojení k mezinárodnímu zásahu na ochranu Československa.“ Británie a také Francie, která tehdy byla hlavním spojencem Čechů a Slováků, se vzdaly svých záruk a tuto východoevropskou zemi nechaly roztrhat. Nejen, že ji nechaly napospas, ale také šlo o snahu poslat nacisty na východ, kde se Německo a Sovětský svaz musely střetnout a zlikvidovat se. Právě v tom spočívala západní politika „míru“. A nejen vůči třetí říši, ale i vůči dalším účastníkům takzvaného paktu proti Kominterně – fašistické Itálii a militantnímu Japonsku. Její kulminací na Dálném východě byla anglo-japonská dohoda z léta roku 1939, díky které Tokio mělo v Číně volnou ruku. Vedoucí evropské velmoci nechtěly přiznávat, jaké smrtelné nebezpečí pro celý svět vychází z Německa a jeho spojenců, počítaly s tím, že se jich válka nebude týkat. Mnichovská dohoda Sovětskému svazu ukázala, že západní země budou řešit bezpečnostní otázky bez jeho zájmu a při vhodných okolnostech mohou založit protisovětskou frontu. Smlouva o neútočení s Německem Zároveň se Sovětský svaz do posledního momentu snažil využít jakoukoliv šanci na vytvoření protihitlerovské koalice, opakuji, že nehledě na pokryteckou pozici zemí Západu. Cestou výzvědných služeb sovětské vedení získávalo podrobné informace o zákulisních anglo‑německých kontaktech z léta roku 1939. Upozorňuji na to, že probíhaly velmi intenzivně, přičemž prakticky zároveň s trojstrannými jednáními zástupců Francie, Velké Británie a SSSR, která byla západními partnery vědomě natahována. V této souvislosti zmíním dokument z britských archivů. Je to instrukce britské vojenské mise, která do Moskvy dorazila v srpnu roku 1939. Přímo se v ní píše, že delegace musí „vést jednání velmi pomalu“, že „vláda Spojeného království není připravena přijmout podrobně popsané závazky, které mohou omezit naši svobodu akcí při jakýchkoliv okolnostech“. Poznamenám, že na rozdíl od Angličanů a Francouzů sovětskou delegaci vedli nejvyšší velitelé Rudé armády, kteří měli všechny potřebné pravomoci k „podepsání vojenské konvence v otázkách organizace vojenské obrany Anglie, Francie a SSSR proti agresi v Evropě". Svou roli v krachu jednání sehrálo Polsko, které nechtělo žádné závazky vůči sovětské straně. Dokonce pod tlakem západních spojenců polské vedení odmítalo společné akce s Rudou armádou v odporu proti Wehrmachtu. A když vyšel najevo přílet Joachima von Ribbentropa do Moskvy, Józef Beck nepřímo přes francouzské diplomaty informoval sovětskou stranu: „V případě společných akcí proti německé agresi spolupráce mezi Polskem a SSSR, při technických podmínkách, které je potřeba určit, není vyloučena." Zároveň svým kolegům vysvětlil: „Nejsem proti této formulaci pouze za účelem zlehčení taktiky a naše principiální pozice vůči SSSR je konečná a beze změn." V této situaci Sovětský svaz podepsal smlouvu o neútočení s Německem, fakticky to udělal jako poslední ze zemí Evropy. Přičemž na pozadí skutečné hrozby střetu na dvou frontách – s Německem na západu a s Japonskem na východě, kde už probíhaly intenzivní boje na řece Chalchyn gol. Stalin a jeho okolí si zaslouží mnohá spravedlivá obvinění. Pamatujeme si zločiny režimu proti vlastnímu národu, hrůzy masových represí. Opakuji, že sovětské vůdce je možné obviňovat v mnohém, ale ne v absenci chápání charakteru vnějších hrozeb. Viděli, že Sovětský svaz chtějí nechat jeden na jednoho s Německem a jeho spojenci, a jednali s chápáním tohoto reálného nebezpečí, aby získali drahocenný čas na posílení obrany země. Ohledně tehdy uzavřené smlouvy o neútočení je dnes mnoho rozhovorů a výhrad právě na adresu dnešního Ruska. Ano, Rusko je nástupnickým státem SSSR a sovětská doba se všemi jejími trumfy a tragédiemi je nedílnou součástí naše tisícileté historie. Ale také připomínám, že Sovětský svaz právně a morálně zhodnotil takzvaný pakt Ribbentrop-Molotov. V rozhodnutí Nejvyššího sovětu z 24. prosince roku 1989 jsou oficiálně odsouzeny tajné protokoly jako „akt osobní moci", který nijak neodráží „vůli sovětského národu, který nenese vinu na této dohodě". Společně s tím další státy raději nevzpomínají na dohody, na kterých stojí podpisy nacistů a západních politiků. Nemluvě už o právním nebo politickém zhodnocení takové spolupráce, včetně mlčenlivého kompromisního jednání některých evropských činovníků s barbarskými plány nacistů až do jejich přímého ocenění. O čemž svědčí i cynická fráze velvyslance Polska v Německu Józefa Lipského, která zazněla v rozhovoru s Hitlerem 20. září 1938: „Za vyřešení židovské otázky mu my (Poláci) postavíme... krásný památník ve Varšavě." My také nevíme, jestli existovaly nějaké „tajné protokoly“ a přílohy k dohodám řady zemí s nacisty. Nezbývá nám nic jiného, „než věřit slovům“. Zejména dodnes nebyly odtajněny materiály o tajných anglo-německých jednáních. Proto vyzýváme všechny státy, aby aktivizovaly proces otevření svých archivů, publikaci dříve neznámých dokumentů předválečné a válečné doby, jako to v posledních letech dělá Rusko. Jsme tady připraveni k široké spolupráci a společným výzkumným projektům vědců a historiků. Západní spojenci nevyplnily polské naděje Ale vrátíme se k událostem přímo předcházejícím 2. světové válce. Bylo naivní věřit, že Hitler po vyrovnání se s Československem nepředloží další územní nároky. Tentokrát svému nedávnému spoluúčastníku rozdělení Československa – Polsku. Tady mimochodem důvodem posloužilo také dědictví Versailles – osud takzvaného Gdaňského koridoru. Následovala tragédie Polska, která leží na svědomí tehdejšího polského vedení, které bránilo uzavření anglo‑franko‑sovětské vojenské unie a spoléhalo na pomoc západních partnerů, čímž svůj národ vystavili hitlerovské likvidační mašinérii. Německý útok se vyvíjel v souladu s doktrínou blitzkrieg. Nehledě na hrdinný odpor polské armády byla už týden po začátku války, 8. září 1939, německá vojska na přístupových cestách do Varšavy. A vojenské a politické špičky Polska 17. září utekly na území Rumunska a zradily svůj národ, který nadále bojoval proti agresorům. Západní spojenci nevyplnily polské naděje. Po vyhlášení války Německu se francouzská vojska dokázala dostat pouze několik desítek kilometrů na německé území. Vypadalo to pouze jako demonstrace aktivních akcí. Navíc anglo-francouzská Nejvyšší válečná rada, která se poprvé sešla 12. září ve francouzském Abbeville, rozhodla o úplném ukončení útoku kvůli rychlému vývoji situaci v Polsku. Začala nechvalně proslulá „podivná válka“. Evidentní přímá zrada ze strany Francie a Anglie svých závazků vůči Polsku. Později během Norimberského procesu němečtí generálové vysvětlili svůj tak rychlý úspěch na východě, bývalý velitel štábu operativního vedení Nejvyššího hlavního velení Ozbrojených sil Německa, generál Alfred Jodl přiznal: „Pokud jsme ještě v roce 1939 neutrpěli žádnou porážku, tak jen proto, že asi 110 francouzských a anglických divizí stojících během naší války s Polskem na Západě proti 23 německým divizím zůstávalo zcela pasivní." Nechal jsem si z archivů vynést celek materiálů spojených s kontakty SSSR a Německa v dramatických srpnových a zářijových dnech roku 1939. Jak svědčí dokumenty, bod 2 Tajného protokolu k Dohodě o neútočení mezi Německem a SSSR z 23. října 1939 stanovoval, že v případě územní a politické přestavby oblastí, které spadají do složení polského státu, hranice sfér vlivu obou zemí musí „přibližně probíhat po linii řek Narew, Visla a San“. Jinými slovy do sovětské sféry vlivu spadaly nejen území, na kterých převážně žilo ukrajinské a běloruské obyvatelstvo, ale i historické polské země mezi řekami Bug a Visla. O tomto faktu neví zdaleka všichni. Stejně jako o tom, že hned po útoku na Polsko v prvních zářijových dnech roku 1939 Berlín vytrvale a opakovaně vyzýval Moskvu k připojení se do válečných akcí. Sovětské vedení však podobné výzvy ignorovalo a do posledních chvil se nechtělo nechat zatáhnout do dramaticky se vyvíjející situace. Až když bylo zcela jasné, že Velká Británie a Francie svému spojenci nepomůžou a Wehrmacht dokáže rychle okupovat celé Polsko a fakticky se dostat na přístupové cesty k Minsku, bylo rozhodnuto, že ráno 17. září byly jednotky Rudé armády vyslány na takzvané Kresy – dnes jsou to části území Běloruska, Ukrajiny a Litvy. Je zřejmé, že jiné varianty nezbývaly. V opačném případě by se rizika pro Sovětský svaz mnohonásobné zvýšila, protože, opakuji, stará sovětsko‑polská hranice probíhala několik desítek kilometrů od Minsku a nevyhnutelná válka s nacisty by pro zemi začala ve velmi nevýhodných strategických pozicích. A miliony lidí různých národností, včetně Židů, žijících u Brestu a Grodna, Přemyšle, Lvovu a Vilniusu by byly ponechány napospas nacistům a jejich místním přisluhovačům – antisemitům a radikálním‑ nacionalistům. Právě tento fakt, že Sovětský svaz se do poslední možné chvíle snažil vyhnout účasti v začínajícím konfliktu a nechtěl hrát na straně Německa, vedl k tomu, že k reálnému setkání sovětských a německých vojsk došlo mnohem východněji, než byly hranice domluveny v tajném protokolu. Ne po Visle, ale po takzvané Curzonově linii, která již v roce 1919 byla Trojdohodou navržena jako východní hranice Polska. Sovětský svaz se nenechal přemluvit Německem ke společným akcím Jak je známo, podmiňovací způsob se jen těžko používá k již uplynulým událostem. Řeknu jen, že v září 1939 sovětské vedení mělo možnost posunout západní hranice SSSR ještě dále na západ až k Varšavě, ale rozhodlo se to neudělat. Němci navrhli zafixovat nový status quo. 28. září 1939 v Moskvě Joachim von Ribbentrop a Vjačeslav Molotov podepsali Německo-sovětskou smlouvu o přátelství, spolupráci a vymezení demarkační linie a také tajný protokol o změně státní hranice, za kterou byla považována demarkační linie, kde de facto stály dvě armády. Na podzim 1939, když řešil své vojenské a strategické obranné úkoly, Sovětský svaz zahájil proces inkorporace Lotyšska, Litvy a Estonska. Jejich vstup do SSSR byl realizován na dohodě při souhlasu zvolených vlád. To odpovídalo normám mezinárodního a státního práva té doby. Navíc Litvě byly v říjnu 1939 vráceny Vilnius a okolní oblasti, které dříve patřily Polsku. Pobaltské státy si ve složení SSSR zachovaly své orgány, jazyk, měly zástupce v sovětských nejvyšších strukturách. Všechny tyto měsíce pokračoval pro cizí oči neviditelný diplomatický a vojensko‑politický boj, práce rozvědky. V Moskvě chápali, že před ní stojí nesmiřitelný a krutý nepřítel a že skrytá válka s nacismem už probíhá. A neexistují žádné základy k tomu, aby oficiální prohlášení a formální nóty těch let sloužily jako důkazy „přátelství" mezi SSSR a Německem. Aktivní obchodní a technické kontakty SSSR neměl pouze s Německem, ale i s jinými státy. Přitom se Hitler několikrát snažil zatáhnout SSSR do souboje proti Velké Británii, ale sovětské vedení tomuto přemlouvání nepodlehlo. Poslední pokus přesvědčit Sovětský svaz ke společným akcím Hitler přijal během návštěvy Molotova do Berlína v listopadu 1940. Ale Molotov přesně vyplnil příkazy Stalina a omezil se pouze na rozhovory o myšlence Němců ohledně připojení SSSR k Paktu tří – unie Německa, Itálie a Japonska, který byl podepsán v září 1940 a byl zaměřen proti Velké Británii a USA. Ne náhodou již 17. listopadu Molotov instruoval sovětského zplnomocněného představitele v Londýně Ivana Majského: „K vaší orientaci... Žádná smlouva v Berlíně podepsána nebyla a ani se to nepředpokládalo. V Berlíně se všechno omezilo... výměnou názorů... Němci a Japonci by nás zřejmě chtěli postrčit k Perskému zálivu a Indii. Upustili jsme od projednávání této otázky, protože takové rady ze strany Německa považujeme za nemístné.“ A 25. listopadu sovětské vedení tady zcela postavilo tečku. Oficiálně Berlínu navrhlo pro nacisty nepřijatelné podmínky, včetně vyvedení německých vojsk z Finska, smlouvu o vzájemné pomoci mezi SSSR a Bulharskem a řadu jiných, tím zároveň vědomě vyloučilo jakékoliv možnosti připojení k Paktu tří. Tato pozice definitivně upevnila führera v jeho záměru rozpoutat válku proti SSSR. A už v prosinci Hitler zavrhl všechna varování svých stratégů o katastrofickém nebezpečí války na dvou frontách a schválil plán operace Barbarossa. Udělal to, když chápal, že právě Sovětský svaz je hlavní silou, která mu stojí na cestě v Evropě, a nadcházející střet na východě rozhodne o výsledku světové války. A nepochyboval o tom, že pochod na Moskvu bude rychlý a úspěšný. Chtěl bych speciálně poznamenat, že západní státy tehdy fakticky souhlasily se sovětskými akcemi, přiznaly snahu Sovětského svazu o zajištění své bezpečnosti. Ještě 1. října 1939 tehdejší bývalý velitel britské admirality Winston Churchill ve vystoupení v rádiu řekl: „Rusko provádí studenou politiku vlastních zájmů... Pro ochranu Ruska před nacistický nebezpečím bylo nutné, aby ruské armády stály na této linii (nové západní hranici).“ 4. října 1939 ve Sněmovně lordů britský ministr zahraničí Edward Wood, 1. hrabě z Halifaxu, oznámil: „...Musíme připomenout, že akce sovětské vlády spočívaly v přesunu hranice do té linie, která byla doporučena během Versailleské konference lordem Georgem Curzonem... Pouze přivádím historická fakta a předpokládám, že jsou nepopiratelná.“ Známý britský a politický státní činovník David Lloyd George zdůrazňoval: „Ruské armády obsadily území, která nejsou polská a která byla silou obsazena Polskem po 1. světové válce... Bylo by zločinným šílenstvím postavit ruský posun na jednu desku s posunem Němců.“ A v neformálních rozhovorech se sovětským zplnomocněncem Ivanem Majským angličtí vysoce postavení politici a diplomaté mluvili otevřeněji. Náměstek ministra zahraničí Velké Británie Rab Butler 17. října 1939 uvedl: „...V anglických vládních kruzích si myslí, že se nedá mluvit o návratu západní Ukrajiny a Běloruska Polsku. Pokud by se podařilo vytvořit etnografické Polsko skromných rozměrů se zárukou nejen SSSR a Německa, ale také Anglie a Francie, tak by to britská vláda považovala za zcela uspokojivé.“ 27. října 1939 hlavní poradce Nevilla Chamberlaina Harold Wilson řekl: „Polsko musí... být obnoveno jako samostatný stát na své etnografické základně, ale bez západní Ukrajiny a Běloruska.“ Stojí za zmínku, že během těchto rozhovorů byla sondována půda ke zlepšení sovětsko-britských vztahů. Tyto kontakty v mnohém položily základ budoucího spojenectví a protihitlerovské koalice. Mezi národními prozíravými politiky vyčníval Winston Churchill, který nehledě na známou antipatii k SSSR i dříve vystupoval za spolupráci s ním. Ještě v květnu 1939 v Dolní sněmovně Spojeného království oznámil: „Ocitneme se ve smrtelném nebezpečí, pokud nedokážeme vytvořit velký svaz proti agresi. Bylo by největší hloupostí, pokud bychom zamítli přirozenou spolupráci se sovětským Ruskem.“ A již po začátku bojových akcí v Evropě – na schůzce s Ivanem Majským 6. října 1939 – důvěrně řekl: „...Mezi Velkou Británií a SSSR nejsou žádné velké rozpory, čímž nejsou důvody k napjatým a nevyhovujícím vztahům. Britská vláda... by chtěla rozvíjet... obchodní vztahy. Byla by připravená také projednat všelijaká další opatření, která mohou napomoci zlepšení vzájemných vztahů.“ Posmívání se a výsměch paměti je podlost Druhá světová válka nezačala náhle, nezačala nečekaně. Ani agrese Německa proti Polsku nebyla náhlá. Byla výsledkem mnohých tendencí a faktorů v mírové politice té doby. Všechny předválečné události se spojily do jednoho nešťastného řetězu. Ale bezpochyby největší tragédii v historii lidstva podnítily státní egoismus, zbabělost, podpora sílícího agresora, nepřipravenost politických elit a hledání kompromisu. Proto není spravedlivé tvrdit, že dvoudenní návštěva Moskvy nacistického ministra zahraničí Ribbentropa je hlavním důvodem vypuknutí 2. světové války. Všechny přední státy v různých stupních nesou svůj podíl viny za její začátek. Každá páchala nenapravitelné chyby, sebevědomě předpokládala, že je možné obelstít ostatní, zajistit si jednostranné výhody nebo zůstat stranou od blížící se světové bídy. A za takovou krátkozrakost, za odmítnutí vytvoření systému kolektivní bezpečnosti musely platit miliony životů, kolosálními ztrátami. Píšu o tom bez nejmenší snahy převzít roli soudce, někoho obvinit nebo zprostit viny, nebo vyvolat nový kolotoč mezinárodního informačního boje na historickém bojišti, který proti sobě může postavit státy a národy. Myslím si, že hledáním promyšlených hodnocení minulých událostí by se měla zabývat akademická věda v širokém zastoupení uznávaných vědců z různých zemí. Všichni potřebujeme pravdu a objektivitu. Ze své strany jsem vždy vyzýval a vyzývám kolegy ke klidnému, otevřenému a důvěrnému dialogu, k sebekritickému a nezaujatému pohledu na společnou minulost. Takový přístup umožní nezopakování tehdy spáchaných chyb a zajistí mírový a úspěšný rozvoj na dlouhé roky dopředu. Ale mnozí naši partneři zatím nejsou připraveni na společnou práci. Naopak sledují své cíle, zvyšují proti naší zemi počet a měřítka informačních útoků, chtějí nás donutit k omluvám a pocitu viny, přijímají zcela pokrytecké politizované deklarace. Například 19. září 2019 Evropským parlamentem schválená rezoluce O důležitosti evropské paměti pro budoucnost Evropy přímo obvinila SSSR společně s nacistickým Německem z rozpoutání 2. světové války. Samozřejmě žádné zmínky o Mnichovu neobsahuje. Myslím si, že podobné „papíry", nemohu tuto rezoluci nazvat dokumentem, při jasné kalkulaci skandálu nesou nebezpečné a reálné hrozby. Vždyť rezoluci přijal zcela vážený orgán. A co ukázal? Ačkoliv je to smutné, záměrnou politiku na zničení poválečného světa, jehož vytvoření bylo dílem cti a odpovědnosti zemí, jejichž řada představitelů dnes hlasovalo pro tuto lživou deklaraci. A tímto způsobem sáhli na závěry Norimberského procesu, na úsilí světového společenství, které po vítězném roce 1945 vytvořilo univerzální mezinárodní instituty. V této souvislosti připomínám samotný proces evropské integrace, během které byly vytvořeny odpovídající struktury, včetně Evropského parlamentu. Tento proces byl možný jen díky lekcím z minulosti a jejich jasného právního a politického vyhodnocení. A ti, kteří ohrožují a zpochybňují tuto schodu, ničí základy celé poválečné Evropy. Kromě hrozby pro fundamentální principy světového pořádku je tady i morální a mravní strana. Posmívání se a výsměch paměti je podlost. Podlost bývá úmyslnou, pokryteckou, zcela vědomou, když v prohlášeních ohledně 75. výročí konce 2. světové války jsou vyjmenovávány všichni účastníci protihitlerovské koalice kromě SSSR. Podlost bývá zbabělou, když ničí památníky postavené na počest bojovníků proti nacismu a ostudné akce odůvodňují lživými slogany boje s nepohodlnou ideologií a jakoby okupací. Podlost bývá krutou, když ty, kteří vystupují proti neonacistům a následníkům banderovců, zabíjejí a pálí. Opakuji, podlost se projevuje různě, ale tím nepřestává být odpornou. Zapomínání na poučení z historie se nevyhnutelně promění v těžkou odplatu. Budeme tvrdě bránit pravdu založenou na dokumenty potvrzenými historickými fakty, budeme nadále čestně a nezaujatě mluvit o událostech 2. světové války. Na toto je také zaměřen náš rozsáhlý projekt na vytvoření v Rusku největší kolekce archivních dokumentů, filmových a fotografických historických materiálů z 2. světové války a předválečné doby. Taková práce již probíhá. Mnohé nové, nedávno nalezené, odtajněné materiály jsem použil i při přípravě tohoto článku. A v této souvislosti mohu odpovědně oznámit, že neexistují archivní dokumenty, které by potvrzovaly verzi o snaze SSSR zahájit preventivní válku proti Německu. Ano, sovětské vojenské vedení se drželo doktríny, že v případě agrese bude Rudá armáda rychle klást odpor nepříteli a přejde do protiútoku a povede válku na území protivníka. Ale takové strategické plány vůbec neznamenaly snahy, že by SSSR jako první zaútočil na Německo. Samozřejmě dnes historici mají k dispozici dokumenty válečného plánování, direktivy sovětských a německých štábů. Nakonec víme, jak se vyvíjely události ve skutečnosti. Z výšky těchto vědomostí mnozí diskutují o akcích, chybách, omylech vojensko-politického vedení země. V této souvislosti vám řeknu jedno: společně s obrovským potokem různých dezinformací sovětští lídři dostávali i reálné informace o připravované agresi nacistů. A v předválečných měsících přijali kroky namířené na zvýšení bojové připravenosti země, včetně skryté mobilizace, přemístění jednotek a rezerv z vnitřních okruhů k západním hranicím. Gigantická síla sovětského národa Vojna nebyla nečekaná, čekali ji, připravovali se na ní. Ale útok nacistů byl skutečně nevídaný v historii ničivé síly. 22. června 1941 Sovětský svaz narazil na nejsilnější, mobilizovanou a vycvičenou armádu světa, na kterou pracoval průmyslový, ekonomický a vojenský potenciál prakticky celé Evropy. Tohoto smrtonosného vpádu se neúčastnil pouze wehrmacht, ale také satelity Německa, vojenské kontingenty mnohých států evropského kontinentu. Nejtěžší vojenská porážka roku 1941 postavila zemi na hranici katastrofy. Bojová schopnost a řízení muselo být obnovováno mimořádnými metodami celkové mobilizace, zapojením všech sil státu a národu. Již v létě 1941 pod palbou nepřítele začala evakuace z východu země milionů obyvatel, stovek závodů a výrob. Za krátkou dobu byla v týlu zahájena výroba zbraní a munice, které se na frontu dostávaly již v první válečné zimě, k roku 1943 byly převýšeny výsledky vojenské výroby Německa a jeho spojenců. Za rok a půl sovětský lid dokázal to, co se zdálo nemožné, jak na frontě, tak v týlu. A dodnes je těžké si uvědomit, pochopit a představit, kolik neuvěřitelného úsilí, hrdinství, sebeobětavosti potřebovaly tyto obrovské úspěchy. Proti silné, po zuby ozbrojené, chladnokrevné a dobyvačné mašinérii nacistů se pozvedla gigantická síla sovětského národa, který se spojil ve snaze ochránit rodnou zemi, pomstít se nepříteli, který zničil mírový život, plány a naděje. Samozřejmě v době této strašné a krvavé války některé lidi přepadl strach, beznaděj a zoufalství. Nechyběly zrada a dezerce. Dávaly o sobě dávat znát kruté zlomy z revolucí a občanské války, nihilismus, posměšný vztah k národní historii, tradicím, víře, někteří se snažili lákat bolševiky, především v prvních letech po příchodu k moci. Ale celková nálada sovětských občanů a našich krajanů, kteří se ocitli v zahraničí, byla jiná – ochránit a zachránit vlast. To byl skutečný nezadržitelný závan. Lidé hledali oporu v pravých patriotických hodnotách. Nacističtí „stratégové“ byli přesvědčení, že obrovský mnohonárodnostní stát dokážou lehce dostat pod kontrolu. Počítali s tím, že nečekaná válka, její nemilosrdnost a nesnesitelnost, vyostří vztahy mezi národnostmi a země se rozdělí na části. Hitler přímo prohlašoval: „Naše politika vůči národům, které osídlily široké prostory Ruska, musí spočívat v tom, abychom podněcovali jakoukoliv formu sporů a rozkolu.“ Ale od prvních dnů bylo jasné, že tento plán nacistům nevyšel. Brestskou pevnost do poslední kapky krve bránili vojáci více než 30 národností. V průběhu celé války i ve velkých rozhodujících bitvách, i v obraně každého bojového pole, každého metru rodné země, vidíme příklady takové jednoty. Pro miliony evakuovaných se rodným domovem stalo Povolží a Ural, Sibiř, Dálný východ, republiky Střední Asie a Zakavkazska. Jejich obyvatelé se dělili i tím posledním, podporovali je vším, čím mohli. Družba národů, jejich vzájemná pomoc se pro nepřítele stala opravdovou neporazitelnou pevností. Do rozdrcení nacismu, ať se nyní snaží dokázat cokoliv, hlavní a rozhodující vklad vnesl Sovětský svaz, Rudá armáda. Hrdinové, kteří dokonce bojovali v obklíčení u Bělostoku, Mogilevu, Umaňu a Kyjevu, Vjazmy a Charkovu. Šli do útoku pod Moskvou a u Stalingradu, Sevastopolu a Oděsy, Kurskem a Smolenskem. Osvobozovali Varšavu, Bělehrad, Vídeň a Prahu. Zaútočili na Kaliningrad a Berlín. Hájíme skutečnou, ne uhlazenou nebo „lakovanou“, pravdu o vojně. Tuto národní, lidskou pravdu – surovou, hořkou a nelítostnou – v mnohém nám předali spisovatelé a básníci, kteří si prošli ohněm a peklem fronty. Pro moji, stejně jako pro jiné generace, jejich čestné, hluboké povídky, romány, pronikavá „důstojnická próza“ a básně navždy zanechaly stopu v duši, staly se důvodem úcty k veteránům, kteří pro vítězství udělali všechno, co mohli, vzpomínat na ty, kdo zůstal na bojových polí. Rudá armáda zničila 626 divizí zemí Osy I dnes mnou cloumají jednoduché a velké řádky básně Alexandra Tvardovského Padl jsem u Rže, která je věnována účastníkům krvavé a kruté bitvy Velké vlastenecké války na centrální části sovětsko‑německé fronty. Jen během bitvy o Ržev od října 1941 do března 1943 Rudá armáda ztratila, včetně raněných a zmizelých, 1 342 888 lidí. Nazývám tato shromážděná z archivních zdrojů, strašná, tragická a zdaleka neúplná čísla poprvé, čím vzdává hold paměti hrdinského činu známých i bezejmenných hrdinů, o kterých v poválečných letech z různých důvodů mluvilo nezaslouženě nespravedlivě, nebo se mlčelo úplně. Uvedu ještě jeden dokument. Je jím zpráva Mezinárodní komise pro reparace s Německem v čele s Ivanem Majským, který byl připraven v únoru roku 1945. Mezi úkoly komise patřilo vytvoření formule, podle které poražené Německo mělo nahradit škody vítězným státům. Komise došla k následujícímu závěru: „Množství Německem vložených vojákodnů na sovětské frontě překonává to samé množství na všech ostatních spojeneckých frontách, a to minimálně 10násobně. Sovětská fronta také odebírala čtyři pětiny německých tanků a okolo dvou třetin německých letounů.“ Celkově SSSR vynaložil okolo 75 procent všech vojenských úsilí protihitlerovské koalice. Rudá armáda za roky války zničila 626 divizí zemí Osy, 508 z nich byly německé. Americký prezident Roosevelt ve svém projevu z 28. dubna roku 1942 k americkému národu prohlásil: „Ruská vojska zničila a nadále ničí více živé síly, letounů, tanků a děl našeho společného nepřítele než všechny ostatní národy dohromady.“ Churchill v dopise Stalinovi z 27. září 1944 psal, že „právě ruská armáda vypustila střeva z německé vojenské mašinérie…“ Takové hodnocení rezonovalo po celém světě. Protože v těchto slovech je ta veliká pravda, o které tehdy nikdo nepochyboval. Téměř 27 milionů sovětských občanů zemřelo na frontách, v německém zajetí, zemřely hlady a bombardováním, v ghettech a pecích nacistických lágrů smrti. SSSR ztratil každého sedmého ze svých občanů, Velká Británie jednoho ze 127, USA jednoho z 320 lidí. Bohužel tento počet těžkých a nenahraditelných ztrát Sovětského svazu není konečný. Je před námi mravenčí práce na zjištění jmen a osudů všech zemřelých: vojáků Rudé armády, partyzánů, sabotérů, vojenských zajatců a obětí koncentračních táborů, civilních obyvatel, kteří byli zavražděni agresory. Takový je náš dluh. A zde má zvláštní roli hnutí lidí hledajících padlé, vojenští patrioti a dobrovolníci, projekty jako elektronický seznam informací Paměť národa, který je založen na archivních dokumentech. A, samozřejmě, pro řešení takového velkého humanitárního úkolu je nezbytná mezinárodní spolupráce. K vítězství vedlo úsilí všech občanů a národů, které bojovali se společným nepřítelem. Britská armáda ochránila svoji vlast před útokem, bojovala s nacisty a jejich satelity ve Středozemním moři, v severní Africe. Americká a britská vojska osvobozovala Itálii, otevřela druhou frontu. USA nanesly likvidační údery agresorovi v Tichém oceánu. Pamatujeme si kolosální oběti čínského národa a jeho obrovskou roli v likvidaci japonských militaristů. Nezapomeneme na vojáky „bojující Francie“, kteří nepřiznali hanebnou kapitulaci a pokračovali v boji s nacisty. My budeme vždy vděční za pomoc, kterou poskytovali spojenci, když Rudé armádě poskytovali munici, pohonné hmoty, potraviny a techniku. I ona byla podstatná – okolo sedmi procent z celkových objemů vojenské výroby Sovětského svazu. Heroizace nacistických spolupachatelů je zradou paměti našich otců a dědů Jádro antihitlerovské koalice se začalo vytvářet hned po útoku na Sovětský svaz, kdy ho USA a Velká Británie okamžitě podpořily v boji s hitlerovským Německem. Během Teheránské konference roku 1943 Stalin, Roosevelt a Churchill vytvořili alianci velkých mocností, dohodli se na vypracování koaliční diplomacie, společné strategie v boji proti společné smrtelné hrozbě. Lídrům Velké trojky bylo jasné, že spojení průmyslových zdrojů a vojenských potenciálů SSSR, USA a Velké Británie vytvoří jasnou převahu nad protivníkem. Sovětský svaz v plném rozsahu plnil své povinnosti plynoucí ze spojenectví, vždy podával pomocnou ruku. Velkou operací Bagration v Bělorusku Rudá armáda podpořila výsadek anglo-amerických výsadkářů v Normandii. V lednu roku 1945, poté, co se naši probojovali k řece Odra, Rudá armáda zneškodnila poslední velký útok wehrmachtu na západní frontě, v Ardenách. A tři měsíce po vítězství nad Německem SSSR zcela podle Jaltských dohod vyhlásil válku Japonsku a uštědřil porážku milionové Kuantungské armádě. Ještě v červenci roku 1941 sovětské vedení prohlásilo, že „cílem války proti fašistickým tyranům je nejen likvidace hrozby, která visí nad státem, ale i pomoc všem národům Evropy, které trpěly pod nadvládou německého fašismu“. Uprostřed roku 1944 byl nepřítel vyhnán prakticky z celého území Sovětského svazu. Bylo ovšem nutné ho dorazit v jeho hnízdě. A Rudá armáda začala svoji osvobozující misi v Evropě, zachránila před zničením a zotročením, před hrůzami holokaustu celé národy. Zachránila je za cenu stovek tisíc životů sovětských vojáků. Je také důležité nezapomínat na tu obrovskou materiální pomoc, kterou SSSR poskytoval osvobozeným zemím při odstraňování hrozby hladu, při obnově ekonomiky a infrastruktury. Dělal to tehdy, kdy se na tisících verstách (stará ruská délková míra – pozn. red.) od Brestu do Moskvy a Volhy prostírala pouze spálená země. Například v květnu 1945 rakouská vláda požádala SSSR o pomoc s potravinami, protože „nevěděla, jak nakrmit své obyvatelstvo v následujících sedmi týdnech až do nové sklizně“. Souhlas sovětského vedení poslat jídlo popsal státní kancléř prozatímní vlády Rakouské republiky K. Renner jako „záchranný akt...“, na který „Rakušané nikdy nezapomenou“.  Spojenci společně vytvořili Mezinárodní vojenský tribunál určený k potrestání nacistických politických a válečných zločinců. Jeho rozhodnutí poskytují jasnou právní kvalifikaci takovým zločinům proti lidskosti, jako jsou genocida, etnické a náboženské čistky, antisemitismus a xenofobie. Norimberský tribunál přímo a jednoznačně odsoudil nacistické spolupachatele, různorodé kolaboranty.   Tento hanebný jev měl místo ve všech evropských zemích. Takoví „činitelé“ jako Pétain, Quisling, Vlasov, Bandera, jejich přisluhovači a následovníci, přestože se oblékali do šatů bojovníků za národní nezávislost nebo svobodu od komunismu, jsou zrádci a kati. V nelidskosti často vynikali nad svými pány. Ve snaze se vyšplhat výše ochotně plnili nejhorší úkoly v sestavě zvláštních kárných skupin. Popravy zastřelením v Babím Jaru, Volyňský masakr, spálená Chatyň a akce vyhlazování Židů v Litvě a Lotyšsku jsou dílem jejich krvavých rukou. A dnes zůstává naše pozice nezměněna: trestné činy nacistických spolupachatelů nelze ospravedlnit, nemají promlčecí lhůtu. Proto vyvolává rozpaky to, kdy se v řadě zemí ti, kteří se pošpinili spoluprací s nacisty, najednou přirovnávají k veteránům 2. světové války. Považuji za nepřípustné přirovnávat osvoboditele a okupanty. A heroizaci nacistických spolupachatelů můžu pokládat pouze za zradu paměti našich otců a dědů. Zradu těch ideálů, které spojily národy v boji proti nacismu.   Vůdci SSSR, USA a Velké Británii tehdy bez přehánění čelili historickému úkolu. Stalin, Roosevelt, Churchill zastupovali země s různými ideologiemi, státními ambicemi, zájmy, kulturami, ale prokázali velkou politickou vůli, povznesli se nad rozpory a vášně a upřednostnili skutečné zájmy světa. Výsledkem bylo, že se dokázali dohodnout a dosáhnout řešení, díky čemu zvítězilo celé lidstvo.   Vítězné mocnosti nám zanechaly systém, který se stal kvintesencí intelektuálních a politických hledání několika staletí. Řada konferencí – v Teheránu, Jaltě, San Franciscu, Postupimi – položila základy toho, že svět již 75 let, a to bez ohledu na nejostřejší rozpory, žije bez globální války.  Historický revizionismus, jehož projevy pozorujeme nyní na Západě, a to zejména vůči 2. světové válce a jejím výsledkům, je nebezpečný tím, že hrubě a cynicky zkresluje chápání zásad mírového rozvoje stanovených v roce 1945 na konferencích v Jaltě a San Franciscu. Hlavním historickým úspěchem Jalty a dalších rozhodnutí té doby byla shoda na vytvoření mechanismu, který by vedoucím mocnostem umožnil zůstat v rámci diplomacie při řešení vznikajících se mezi nimi sporů.  Summit Ruska, Číny, Francie, Spojených států a Velké Británie bude hrát důležitou roli Dvacáté století přineslo totální a všestranné světové konflikty, a v roce 1945 do arény vstoupily také jaderné zbraně schopné fyzicky zničit zemi. Jinými slovy se urovnávání sporů silou stalo extrémně nebezpečným. A vítězové 2. světové války tomu rozuměli. Chápali a uvědomovali si svou vlastní odpovědnost vůči lidstvu.  Smutná zkušenost Společnosti národů byla vzata v úvahu v roce 1945. Struktura Rady bezpečnosti OSN byla vypracována tak, aby mírové záruky byly co nejkonkrétnější a nejúčinnější. Tak vznikla instituce stálých členů Rady bezpečnosti a právo veta jako jejich privilegium a odpovědnost.   Co je právo veta v Radě bezpečnosti OSN? Upřímně řečeno, je to jediná rozumná alternativa přímému střetu největších zemí. Je to prohlášení jedné z pěti mocností, že to či ono řešení je pro ni nepřijatelné, je v rozporu s jejími zájmy a ponětími o správném přístupu. A jiné země, i když s tím nesouhlasí, akceptují takovou pozici, jaká je, a vzdávají se pokusů uskutečnit své jednostranné záměry. Tak či onak, ale je třeba hledat kompromisy.  Nové globální vzdorování začalo téměř okamžitě po skončení 2. světové války a občas bylo velmi krutým. Ta skutečnost, že studená válka nepřerostla do třetí světové, prokazatelně potvrdila účinnost dohod uzavřených Velkou trojkou. Pravidla chování sjednaná při zřízení OSN umožnila další minimalizaci rizik a udržení konfrontace pod kontrolou.   Samozřejmě vidíme, že momentálně systém OSN pracuje s napětím, ne tak efektivně, jak by mohl. Avšak svou hlavní funkci OSN nadále plní. Zásady činnosti Rady bezpečnosti OSN jsou jedinečným mechanismem předcházení velké válce nebo globálnímu konfliktu.   Výzvy, které jsou v posledních letech často slyšeny, zrušit právo veta a odmítnut zvláštní příležitosti stálých členů Rady bezpečnosti, jsou ve skutečnosti nezodpovědné. Vždyť, pokud k tomu dojde, Organizace spojených národů se v podstatě promění v tuto Společnost národů – ve shromáždění na prázdné řeči, zbavené pák vlivu na světové procesy; jak to skončilo, je dobře známo. Právě proto vítězné mocnosti přistoupily k vytvoření nového systému světového řádu s největší vážností, aby neopakovaly chyby předchůdců. Vytvoření moderního systému mezinárodních vztahů je jedním z nejdůležitějších výsledků 2. světové války. Ani ty nesmiřitelné rozpory – geopolitické, ideologické, ekonomické – nebrání hledání forem mírového soužití a součinnosti, pokud je k tomu touha a vůle. Dnešní svět neprochází nejklidnějšími časy. Všechno se mění: od globální rovnováhy moci a vlivu do sociálních, hospodářských a technologických základů života společností, států, celých kontinentů. V minulých dobách nebyly tyto změny téměř nikdy bez velkých vojenských konfliktů, bez silového boje za vybudování nové globální hierarchie. Díky moudrosti a prozíravosti politických vůdců spojeneckých mocností se podařilo vytvořit systém, který zabraňuje extrémním projevům takové objektivní a historicky neodmyslitelné pro světový rozvoj rivality.  Naší povinností – všech, kdo přebírají politickou odpovědnost, zejména zástupců vítězných mocností ve 2. světové válce – je zajistit, aby se tento systém zachoval a zdokonaloval se. Dnes, stejně jako v roce 1945, je důležité projevit politickou vůli a společně prodiskutovat budoucnost. Naši kolegové – pánové Si Ťin-pching, Macron, Trump, Johnson – podpořili ruskou iniciativu k uspořádání setkání vůdců pěti jaderných států – stálých členů Rady bezpečnosti. Děkujeme jim za to a očekáváme, že takové osobní setkání se může uskutečnit při nejbližší příležitosti.  Jakou se nám představuje agenda nadcházejícího summitu? Za prvé podle našeho názoru je účelné prodiskutovat kroky k rozvoji kolektivních postupů ve světových záležitostech, upřímně projednat otázky udržování míru, posílení globální a regionální bezpečnosti, kontroly strategických zbraní, společných úsilí v boji proti terorismu, extremismu a dalším aktuálním výzvám a hrozbám.   Samostatným tématem pořadu jednání je situace v globální ekonomice, především překonání hospodářské krize způsobené pandemií koronaviru. Naše země přijímají bezprecedentní opatření na ochranu zdraví a života lidí, na podporu občanů, kteří se ocitli v obtížné životní situaci. Jak však závažné dopady pandemie budou, jak rychle se globální ekonomika dostane z recese – závisí na naší schopnosti pracovat spolu a sladěně jako skuteční partneři. Navíc je nepřijatelné proměňovat ekonomiku v nástroj nátlaku a konfrontace. Mezi požadovaná témata patří ochrana životního prostředí a boj proti změně klimatu, jakož i zajištění bezpečnosti globálního informačního prostoru.  Navržená Ruskem agenda nadcházejícího summitu „pětky“ je nesmírně důležitá a naléhavá jak pro naše země, tak i pro celý svět. A ohledně všech bodu máme konkrétní nápady a iniciativy.  Nelze pochybovat o tom, že summit Ruska, Číny, Francie, Spojených států a Velké Británie bude hrát důležitou roli při hledání společných odpovědí na moderní výzvy a hrozby a prokáže společnou oddanost duchu spojenectví, vysokým humanistickým ideálům a hodnotám, za které otcové a dědové bojovali bok po boku.   S oporou na společnou historickou paměť si můžeme a musíme důvěřovat. To poslouží pevným základem pro úspěšná jednání a společné kroky ve prospěch posílení stability a bezpečnosti na planetě, pro prosperitu a blahobyt všech států. Bez nadsázky je to naše společná povinnost a odpovědnost vůči celému světu, vůči současným i budoucím generacím.   Překlad pořídila redakce Sputniku. Mezititulky jsou dílem redakce Literárních novin. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-06-27 07:00:01

Vědci našli ztracený svět! Dlouhou řeku byste na tomto místě opravdu nečekali

Před 34 až 44 miliony let, což je období známé jako střední až pozdní eocén, se zemská atmosféra drasticky změnila. Jak hladina oxidu uhličitého prudce klesla, globální ochlazování spustilo tvorbu ledovců na Zemi, která byla do té doby bez ledu. Vyplývá to ze studie zveřejněné ve Science Advances. „Musíme se z toho poučit. Dnes mluvíme o dramatické změně klimatu na naší planetě. My ale víme, že se to v minulosti už stalo. Proto je to tak důležité,“ vysvětlil Čtidoma.cz biolog Adam Kovář. Odborníci se snaží pochopit, jak takto velká klimatická událost v Antarktidě začala, co bylo její příčinou. Snaží se to dát do souvislosti s hladinou oxidu uhličitého na Zemi, která stále roste vinou člověka. Množství oxidu uhličitého během pozdního eocénu bylo totiž téměř dvojnásobné než to, jaké máme dnes. Může se však podobat odhadům za zhruba 150 až 200 let, pokud budou hladiny skleníkových plynů nadále stoupat. Zkameněliny promluvily: Před 40 miliony let žily v Antarktidě žáby Číst více Vrtali třicet metrů do mořského dna Jenže odhalovat minulost není žádná procházka růžovou zahradou. Většina dnešní západní Antarktidy je pokrytá ledem, což ztěžuje přístup k sedimentárním horninám, které jsou zásadní pro studium někdejšího prostředí. Geologové se často spoléhají na typ zrn, minerálů a fosilií zachycených v těchto sedimentech, aby zjistili podmínky, které charakterizují danou oblast. Po vyvrtání téměř třiceti metrů do mořského dna výzkumníci získali sedimenty s vrstvami ze dvou odlišných období. Výpočtem poločasu rozpadu radioaktivních prvků, jako je poměr uranu a olova v sedimentu, zjistili, že spodní část sedimentu vznikla v období střední křídy, asi před 85 miliony let. Tento sediment obsahoval fosilie, výtrusy a pyly charakteristické pro deštný prales mírného pásma, který v té době existoval. Horní část sedimentu obsahovala převážně písek z období středního až pozdního eocénu, z doby asi před 30 miliony až 40 miliony let. Archeologové našli loď duchů pod místem teroristických útoků z 11. září Číst více Budoucí modely mohou být přesnější Při bližším prozkoumání odborníci objevili silně stratifikovanou strukturu v eocenní pískové vrstvě, která se podobala těm, jež pocházejí z říční delty například Mississippi nebo Rio Grande. Vědci provedli analýzu biomarkerů lipidů, ve kterých kvantifikovali jejich množství, a cukru v sedimentu a našli unikátní molekulu běžně se vyskytující u sinic, které žijí ve sladké vodě. Nález potvrdil tušení výzkumníků, že se kontinentem kdysi vinula prastará řeka. Odborníci vystopovali eocenní zrna v solné oblasti v Transantarktickém pohoří, která zabírala asi 1500 kilometrů, než se dostala do Amundsenova moře. Jakmile budou nalezené sedimenty zanalyzovány, může to vylepšit modely pro předpověď budoucího klimatu na Zemi. Zdroje: biolog Adam Kovář, ověřeno livescience.com, science.org  KAM DÁL: Hana Maciuchová mě hrozně zklamala, říká o setkání s herečkou její fanynka. Co ji tak ranilo?

Čas načtení: 2025-09-04 11:17:00

Bitget převádí 440 milionů BGB na Morph Foundation s cílem urychlit růst BGB v roli gas a governance tokenu pro Morph Chain

Victoria (Seychely) 4. září 2025 (PROTEXT/GlobeNewswire) - Společnost Bitget převádí 440 milionů BGB na organizaci Morph Foundation s cílem urychlit růst BGB v roli gas a governance tokenu pro Morph ChainKlíčové bodySpolečnost Bitget převádí všechny tokeny BGB pod její kontrolou, tedy celkem 440 milionů tokenů, na organizaci Morph Foundation. 220 milionů bude okamžitě spáleno a zbývajících 220 milionů bude uzamčeno s cílem je postupně uvolňovat na podporu růstu ekosystému.Organizace Morph Foundation bude spravovat BGB coby gas a governance Morph token a používat jej jako platební a utility token v celé vrstvě.120 milionů uživatelů společnosti Bitget a Bitget Wallet získá přímý přístup k inovativním decentralizovaným protokolům stavícím na platformě Morph využívající tokeny BGB.Významná technická modernizace infrastruktury Morph zajistí vyšší efektivitu a nižší poplatky a připraví celou vrstvu na budoucí škálování v roli špičkové platformy pro vyrovnání plateb a on-chain spotřebitelské financování.Bitget, přední kryptoměnová burza a společnost zaměřená na Web3, se chce s potěšením podělit o informace ke strategické spolupráci na svém důvěryhodném projektu Morph, tedy EVM vrstvě pro platby a on-chain spotřebitelské financování. Tato dvojice se zavázala posílit využití BGB tokenu v celé řadě projektů.V rámci tohoto partnerství převede společnost Bitget všechny BGB tokeny pod její kontrolou, tedy celkem 440 milionů, do Morph Foundation. Polovina alokace (220 milionů BGB) bude v rámci jedné fáze spálena a zbývajících 220 milionů BGB tokenů bude uzamčeno a postupně uvolňováno rychlostí 2 % měsíčně s cílem financovat likviditní pobídky, širší využití a vzdělávání. Organizace Morph se stane nativním on-chain prostorem pro BGB a bude sloužit jako základní vrstva vyplacení pro více než 120 milionů uživatelů po celém světě, mezi nimiž se BGB token zapsal jako efektivní gas a governance token.Budování standardu pro on-chain platbyMorph Chain si zachová svou značku, tým i strategické rozhodování a zůstane zaměřen na pozici Layer 2, věnovanou kryptoměnovým platbám. Bude usilovat o to, aby se stal platební infrastrukturou Web3 nové generace, která bude posouvat hranice efektivity a výkonu směrem ke škálovanému a reálnému spotřebitelskému financování s integracemi napříč peněženkami, DeFi, stablecoiny a u globálních poskytovatelů plateb.„Společně s tímto závazkem k organizaci Morph Foundation píše BGB token novou kapitolu gas a governance tokenu Morph. S touto aktualizací se využití BGB tokenu rozšiřuje na utility token v další éře on-chain spotřebitelského financování umožňující využívání plateb, aplikací a širší vyrovnání pro miliony uživatelů po celém světě,“ říká Gracy Chen, CEO společnosti Bitget.Rozšiřování BGB tokenu skrze organizaci MorphBGB se stane primárním tokenem Morph blockchainu a bude sloužit jako gas, governance a platební token v celé vrstvě. Vyrovnání a platby PayFi budou probíhat za použití BGB token spolu se stablecoiny, což ho staví do popředí sítě Morph. BGB bude mezitím nadále spolupracovat se stávajícími partnery včetně burz Bitget, MEXC a Bitfinex, kde je již BGB token kótován, stejně jako s dalšími burzami, s cílem působit jako klíčové médium pro novou těžbu tokenů, slevy na poplatcích a další funkce platformy Launchpool.Decentralizovaná nezisková organizace Morph Foundation bude v budoucnu výhradně zodpovědná za dlouhodobý plán rozvoje tokenu BGB a společně s komunitou bude budovat celý ekosystém. Také zajistí aktualizaci mechanismu pálení BGB tokenů tak, aby byl přímo spojen s aktivitou v síti Morph, dokud se celková nabídka nesníží na 100 milionů tokenů.„Společnosti Morph a Bitget od svého založení měly vždy blízké vztahy. U určitých projektů jsme vždy snili o spolupráci, ale velká část našeho dosavadního růstu probíhala autonomně. Prostřednictvím této strategické iniciativy se platforma Morph stane domovem on-chain iniciativ společnosti Bitget a zajistí podporu pro miliony držitelů BGB tokenů po celém světě,“ dodává Colin Goltra, CEO organizace Morph.Škálovaný růst decentralizovaného ekosystémuBitget a Bitget Wallet se rozhodly přenést svoji kompletní infrastrukturu přímo do prostředí Morph a konsolidovat tak platební, obchodní a ekosystémové služby v celém chainu s cílem podpořit dlouhodobou prosperitu organizace Morph. To zahrnuje nativní podporu emitentů stablecoinů, regionálních měn a globálních poskytovatelů plateb, což vývojářům i obchodníkům zajistí bezkonkurenční základ pro škálované budování decentralizovaných platebních aplikací.Morph Rails poslouží jako páteř tohoto rozšíření podporující hackathony, programy pro vývojáře a přímou podporu nových projektů. Vývojáři vycházející z platformy Morph získají přístup k více než 120 milionům uživatelů společnosti Bitget a Bitget Wallet a jejich aplikace tak budou mít přístup k jedné z největších on-chain cílových skupin na světě. Díky podpoře společnosti Bitget se platforma Morph stane ústředním bodem pro finanční vyrovnání v nové generaci PayFi a spotřebitelského financování.„BGB token si našel nový on-chain domov na platformě Morph, čímž otevírá novou kapitolu na své cestě. S nadšením zveme miliony uživatelů, aby si vyzkoušeli BGB token a objevili jeho zcela neotřelé možnosti využití. Během následujících 12 měsíců uvidíme zrychlení migrace BGB tokenu na Morph Layer a užší partnerství společnosti Morph a Bitget Wallet, umožňující bezproblémové platby přes Web3 a on-chain spotřebitelské financování,“ pokračuje Karry Cheung, CEO společnosti Bitget Wallet.O společnosti BitgetSpolečnost Bitget je přední světová kryptoměnová burza a společnost zaměřená na Web3. Byla založena v roce 2018. Burza Bitget, která obsluhuje více než 120 milionů uživatelů ve více než 150 zemích a regionech, se snaží pomáhat uživatelům obchodovat chytřeji díky své průkopnické funkci kopírování transakcí a dalším obchodním řešením a zároveň nabízí přístup k cenám Bitcoinu, Etherea a dalších kryptoměn v reálném čase. Bitget Wallet je přední neúschovní kryptopeněženka podporující více než 130 blockchainů a miliony tokenů. Nabízí multi-chain obchodování, staking, platby a přímý přístup k více než 20 000 DApps. Přímo v ní jsou integrovány i pokročilé swapy a přehledy o trhu.Platforma Bitget hraje přední roli v rozvoji adopce kryptoměn prostřednictvím strategických partnerství, například jako oficiální krypto partner nejlepší fotbalové ligy světa LALIGA na trzích Blízkého východu, Jihovýchodní Asie a Latinské Ameriky. V souladu se svou strategií celosvětového dopadu společnost Bitget spojila síly s organizací UNICEF s cílem podporovat vzdělávání v oblasti blockchainu pro 1,1 milionu lidí do roku 2027. Ve světě motoristických sportů je Bitget exkluzivním partnerem v oblasti kryptoměnových burz pro MotoGP™, jeden z nejnapínavějších sportovních seriálů na světě.Upozornění na riziko: Ceny digitálních aktiv podléhají výkyvům a mohou vykazovat značnou volatilitu. Investorům se doporučuje alokovat pouze prostředky, o které si mohou dovolit přijít. Hodnota každé investice může být ovlivněna a je možné, že nedosáhnete svých finančních cílů nebo nebudete schopni získat zpět svou hlavní investici. Vždy byste měli vyhledat nezávislé finanční poradenství a pečlivě zvážit osobní finanční zkušenosti a situaci. Výkonnost v minulosti není spolehlivým ukazatelem budoucích výnosů. Společnost Bitget nenese žádnou odpovědnost za případné ztráty. Nic z toho, co je zde uvedeno, nelze považovat za finanční poradenství. Další informace naleznete v našich Podmínkách používání.O Bitget WalletBitget Wallet je neúschovní kryptopeněženka navržená tak, aby umožnila jednoduché a bezpečné používání kryptoměn pro všechny. Má více než 80 milionů uživatelů a nabízí kompletní krypto služby včetně swapů, informací z trhu, stakování, odměn, průzkumu DApp a platebních řešení. Bitget Wallet podporuje více než 130 blockchainů a miliony tokenů, umožňuje bezproblémové obchodování napříč blockchainy přes stovky DEXů a cross-chain mostů. Bitget Wallet je zajištěna fondem na ochranu uživatelů o hodnotě více než 300 milionů USD, a zaručuje tak maximální zabezpečení aktiv uživatelů. Naší vizí je Crypto for Everyone (zpřístupnit kryptoměnu pro všechny) a učinit platby kryptoměnou jednoduššími, bezpečnějšími a součástí každodenního života pro miliardu lidí.O službě MorphMorph je platforma Layer 2 nové generace určená pro on-chain spotřebitelské financování. Zajišťuje bezproblémové služby v oblasti plateb, úspor, identity a odměn a nabízí produkty jako Morph Pay pro spotřebitele nebo Morph Rails pro vývojáře, které budují finanční infrastrukturu digitální ekonomiky.Fotografie k této zprávě je k dispozici na adrese https://www.globenewswire.com/NewsRoom/AttachmentNg/216fef03-a50a-4e73-82f7-a0d6c33a31e5  Chcete-li získat více informací, navštivte: web | Twitter | Telegram | LinkedIn | Discord | Bitget WalletInformace pro média získáte na adrese: media@bitget.com 

Čas načtení: 2024-03-24 18:01:18

Vašim Androidom môžete potenciálne otvoriť viac ako 3 milióny dverí v 131 krajinách. Bezpečnostní analytici objavili závažnú zraniteľnosť

Bezpečnostní analytici objavili závažnú chybu v elektronických RFID zámkoch Saflok spoločnosti Dormakaba, ktoré sa bežne používajú v hotelierstve a z menšej časti aj v rodinných domoch. Na tému upozornil portál techspot.com. Otvoriť môžete milióny dverí so zámkom Saflok Experti na bezpečnosť hovoria, že zraniteľnosť ovplyvňuje viac ako 3 milióny dverí na viac ako 13 000 … The post Vašim Androidom môžete potenciálne otvoriť viac ako 3 milióny dverí v 131 krajinách. Bezpečnostní analytici objavili závažnú zraniteľnosť appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2024-04-04 10:01:00

Kaspersky: Přes milion kompromitovaných účtů v doméně .cz v 2023

Praha 4. dubna 2024 (PROTEXT) - Z údajů získaných sledováním a analýzou souborů přihlašovacích údajů, které byly ukradeny pomocí infostealerů a obchodovány na nelegálních internetových tržištích, podle služby Kaspersky Digital Footprint Intelligence vyplývá, že v roce 2023 se stalo obětí tohoto typu malwaru téměř 10 milionů zařízení. Kyberzločinci vytěží z jednoho infikovaného zařízení průměrně 50,9 přístupových jmen a hesel, což představuje rostoucí hrozbu pro firmy i jednotlivce. Nejvíce kompromitovaných účtů pochází z domény .com, následují doménové zóny spojené s Brazílií (.br), Indií (.in), Kolumbií (.co) a Vietnamem (.vn). V doméně .cz přiřazené České republice bylo v roce 2023 kompromitováno 1,080.000 účtů.Kvůli této rostoucí hrozbě spustila společnost Kaspersky speciální webovou stránku, která má zvýšit povědomí o tomto problému a poskytnout strategie pro zmírnění souvisejících rizik.Podle zjištění Kaspersky Digital Footprint Intelligence bylo v roce 2023 napadeno malwarem kradoucím data přibližně 10,000.000 osobních a firemních zařízení, což představuje 643% nárůst za poslední tři roky. Počty nakažených zařízeních byly odvozeny z dynamiky výskytu souborů přihlašovacích údajů nashromážděných infostealery, s nimiž se aktivně obchoduje na nelegálních burzách a které společnost Kaspersky monitoruje, aby pomohla firmám zajistit bezpečnost jejich klientů a zaměstnanců.I když počet pozorovaných souborů s ukradenými přístupovými údaji - a tedy i počet infekcí - v roce 2023 oproti roku 2022 nepatrně klesl (o 9 %), neznamená to, že by poptávka kyberzločinců po přihlašovacích jménech a heslech stagnovala. Lze předpokládat, že některé přístupové údaje, které byly odcizeny v roce 2023, mohly uniknout na dark web až někdy během letošního roku. Skutečný počet nakažených zařízení je tedy pravděpodobně ještě vyšší než 10 milionů. Podle odhadu společnosti Kaspersky, který vychází z dynamiky výskytu souborů od infostealerů, se počet infekcí, ke kterým došlo v roce 2023, blíží zhruba 16,000.000.Kyberzločinci ukradnou na jednom infikovaném zařízení v průměru 50,9 přihlašovacích údajů. Aktéři hrozeb tyto údaje buď využívají pro své vlastní škodlivé účely včetně kybernetických útoků, nebo je prodávají či volně šíří na dark webových fórech a stínových kanálech Telegramu.Tyto přihlašovací údaje mohou umožňovat přístupy k sociálním médiím, online bankovnictví, kryptopeněženkám a různým firemním online službám, jako je e-mail a interní systémy. Podle společnosti Kaspersky došlo za posledních 5 let ke kompromitaci přihlašovacích údajů na 443.000 webových stránkách po celém světě.Co se týče počtu kompromitovaných účtů, vede doména .com. Na této doméně bylo v roce 2023 odcizeno infostealery téměř 326 milionů přihlašovacích jmen a hesel k webovým stránkám. Následuje doména .br (Brazílie) s 29 miliony kompromitovaných účtů, doména .in (Indie) s 8 miliony, doména .co (Kolumbie) s téměř 6 miliony a doména .vn (Vietnam) s více než 5,5 miliony. V případě domény .cz spojené s Českem bylo v roce 2023 zaznamenáno přes milion kompromitovaných účtů.[1] Přípona domény nejvyšší úrovněPočet kompromitovaných přihlašovacích údajů v jednotlivých doménách za rok 2023.com325,900.000.br28,800.000.in8,200.000.co6,000.000.vn5,500.000.cz1,080.000 "Hodnota souborů s přihlašovacími údaji se na dark webu liší podle atraktivity dat a způsobu prodeje. Přihlašovací údaje mohou být prodávány formou předplatného s pravidelnými aktualizacemi, pomocí tzv. ‚agregátoru‘ pro specifické požadavky nebo prostřednictvím 'obchodu', který poskytuje čerstvě získané přihlašovací údaje pouze vybraným kupcům. Ceny v těchto obchodech začínají obvykle na 10 USD za jeden soubor. To ukazuje, jak je pro jednotlivce i firmy - zejména ty, které mají na starosti velké online komunity uživatelů - důležité být stále ve střehu. Únik přihlašovacích údajů představuje velkou hrozbu a umožňuje kyberzločincům provádět různé útoky, například krádeže finančních prostředků nebo citlivých informací, sociální inženýrství nebo vydávání se za někoho jiného," říká Sergej Ščerbel, expert z oddělení Kaspersky Digital Footprint Intelligence.Na ochranu před infostealery se doporučuje používat komplexní bezpečnostní řešení pro každé zařízení. To pomůže zabránit infekcím a upozornit na nebezpečí, jako jsou podezřelé stránky nebo podvodné e-maily, které mohou být prvotním zdrojem nákazy. Firmy mohou navíc tímto způsobem pomoci svým uživatelům, zaměstnancům a partnerům s ochranou před potenciálními hrozbami díky proaktivnímu monitorování úniků dat a výzvám k okamžité změně zveřejněných hesel. Další informace o hrozbách souvisejících s infostealery najdete na webu Kaspersky Digital Footprint Intelligence. [1] Doména nejvyšší úrovně s kódem země (ccTLD) je obvykle vyhrazena pro použití v určité zemi. Mohou ji však využívat i celosvětově působící webové stránky, které se nemusí nutně vztahovat k určité zemi, což ovlivňuje statistiky. ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2024-05-02 18:00:12

Revoluce v léčbě rakoviny? Francouzský startup získal 2 miliony eur pro unikátní platformu

Francouzský startup získal 2 miliony eur na zpřístupnění klinických studií rakoviny Ty jsou k životně důležité léčbě klíčové, avšak účast v nich je nízká Společnost Klineo se sídlem v Paříži získala 2 miliony eur (cca 50 milionů korun) pro svou AI platformu, která pacientům usnadňuje přístup ke klinickým studiím rakoviny. Byla založena před třemi lety onkologem Dr. Arnaudem Baylem a inženýry Thomasem Peyresblanquesem a Nicolasem Drizardem. Přečtěte si celý článek Revoluce v léčbě rakoviny? Francouzský startup získal 2 miliony eur pro unikátní platformu

Čas načtení: 2024-06-22 07:55:44

TP-Link Tapo L535E: Chytrá žárovka s miliony barev a ovládáním hlasem

Nová chytrá Wi-Fi žárovka Tapo L535E od společnosti TP-Link podporuje standard Matter a zároveň umí poskytnout maximální individualizaci osvětlení. Uživatelé tak získají produkt kompatibilní s různými platformami, který dokáže navodit jedinečnou atmosféru domova. Jednotná chytrá [...] Článek TP-Link Tapo L535E: Chytrá žárovka s miliony barev a ovládáním hlasem se nejdříve objevil na IT Revue.

Čas načtení: 2025-01-16 15:33:55

Dva miliony důvodů, proč zkusit repasovaný iPhone

Svět elektroniky zažívá tichou revoluci, kterou vedou platformy nabízející repasované iPhony. Jedna z předních společností v této oblasti nedávno oslavila překročení hranice dvou milionů zákazníků. Což je působivý milník, kterého dosáhli pouhých 20 měsíců poté, co oslavili první milion prodaných Read More Dva miliony důvodů, proč zkusit repasovaný iPhone The post Dva miliony důvodů, proč zkusit repasovaný iPhone first appeared on Radírna - Internetová online poradna.

Čas načtení: 2025-01-29 18:30:14

Miliony na falešnou podporu? Evropská komise měla platit miliony eur neziskovkám za „zelený lobbing“

Že bylo o Green dealu slyšet až moc? Není se co divit. Nizozemský deník De Telegraaf totiž přišel s poměrně zásadními informacemi. Ve svém článku tvrdí, že Evropská komise prý použila více než 20 milionů eur na jeho skrytou podporu. Tyhle peníze měla komise posílat různým nevládním organizacím, které měly s propagací Green dealu pomáhat. […]

Čas načtení: 2025-09-02 10:42:00

Operátor O2 přináší vysokorychlostní internet pro miliony domácností

Praha 2. září 2025 (PROTEXT) - Operátor O2 přináší vysokorychlostní internet pro miliony domácností. A k tomu navíc Oneplay k Internetu pouze u O2 • O2 Internet MAX je teď ještě rychlejší. K vysokorychlostnímu internetu včetně optiky se mohou připojit miliony domácností v ČR. • Tarify kromě rychlého a dostupného internetu obsahují také zabezpečení proti kybernetickým útokům O2 Security a velkou porci zábavy s Oneplay. • Oneplay k Internetu nabízí více než 40 TV stanic, každý měsíc 5 titulů z videotéky a chytré funkce jako přetáčení, nahrávání nebo zpětné sledování. • O2 Security v tarifech chrání zákazníky před stovkami milionů online hrozeb měsíčně. • Balíček O2 spolu, který zákazníkům zvýhodňuje služby, využívá už většina zákazníků s internetem od O2. O2 pokračuje ve zrychlování a modernizaci pevného internetu a zajišťuje svým zákazníkům vždy nejlepší dostupnou rychlost v dané lokalitě. „Jen letos jsme zvýšili rychlost připojení dalším desítkám tisíc zákazníků. Většinu jsme převedli na náš optický internet s rychlostí až 2000 Mb/s. Díky masivním investicím a spolupráci se společností CETIN je dnes náš internet dostupný pro 99 % domácností v Česku. K vysokorychlostnímu internetu, který označujeme od 250 Mb/s a výš, se připojí miliony z nich,“ říká ředitel fixních služeb v O2 Martin Čejka. S O2 Internetem MAX má zákazník za cenu 599 Kč vždy tu nejvyšší dostupnou rychlost v dané lokalitě. Navíc prvních šest měsíců služby získá zvýhodněnou cenu 399 Kč měsíčně. V případě, že si není zákazník jistý, jakou rychlost má na své adrese dostupnou, jednoduše to zjistí na webu O2. Ještě stabilnější Wi-Fi v každém koutě domova přináší třetí generace O2 Smart Boxu, která zajistí spolehlivé pokrytí všude tam, kde je potřeba. Spravovat lze jednoduše v aplikaci Moje O2. Součástí internetu od O2 je i Oneplay O2 Internet MAX přináší nejen vysokou rychlost a dostupnost, ale také neomezenou zábavu pro všechny členy domácnosti. Součástí O2 Internetu MAX zákazník automaticky získává i přístup do služby Oneplay. Z bohaté videotéky může vybírat ihned po objednání internetu. Nemusí tedy čekat na instalaci technikem. „Každému, kdo má internet od O2, dáváme navíc speciální tarifní plán Oneplay k Internetu. Do služby Oneplay se pak stačí přihlásit stejnými přihlašovacím jménem a heslem jako do aplikace Moje O2. A to na televizi nebo klidně z telefonu. Snadno si tak mohou vyzkoušet, co vše Oneplay nabízí. Pro zákazníky, kteří dosud sledují lineární televizi přes anténu, je to jasná volba – mohou se sami rozhodnout, kdy a co chtějí sledovat, a nespoléhat se na to, co právě běží v televizi,” říkáDana Tomášková, ředitelka digitálních služeb a Oneplay v O2. Co je součástí tarifního plánu Oneplay k Internetu? • Více než 40 televizních kanálů – od oblíbených českých stanic, jako je Nova, ČT1, ČT2, ČT Sport nebo Prima, až po prémiové programy jako například Disney Channel, Filmbox či National Geographic. • Chytré funkce, jako je přetáčení, sledování programu až 7 dní zpětně nebo možnost nahrávání. • Každý měsíc výběr 5 titulů z videotéky s více než 2 000 filmy, seriály a pořady. • Rozšířená nabídka na prvních 7 dní, aby si zákazníci mohli vyzkoušet, co vše Oneplay nabízí. • Flexibilní sledování na televizoru, počítači i v mobilu – doma i na cestách. Kompletní seznam kanálů a výhod je k nahlédnutí na webu O2. V případě, že chce zákazník Oneplay využívat naplno, může kdykoliv přejít na vyšší tarifní plán s širší nabídkou – třeba s větším sportovním obsahem. „Máme radost, že je Oneplay stále oblíbenější službou pro sledování kvalitního lokálního i zahraničního obsahu. Aktuálně startujeme podzimní televizní sezónu, diváci se proto mají na co těšit. Již brzy například začne další řada reality show Love Island, která vždy patří na platformě mezi nejpopulárnější formáty,“ dodává Lucie Oravčíková, Digital Director TV Nova a Oneplay. Bezpečný internet pro každý domov Tarify O2 Internet MAX nabízejí nejen rychlé připojení a bohatou zábavu, ale zároveň chrání zákazníky v online světě. Součástí každého tarifu je služba O2 Security, která měsíčně zneškodní stovky milionů internetových hrozeb. Zejména phishing a škodlivý malware, před nimž jsou uživatelé díky O2 Security spolehlivě chráněni. „Zákazníci si navíc mohou v aplikaci Moje O2 snadno upravit, jaký obsah chtějí filtrovat. Mohou také například blokovat nevhodné stránky pro děti, omezit přístup k zábavním portálům nebo sociálním sítím,“ doplňuje Radek Šichtanc, ředitel bezpečnosti v O2. Výhodnější internet pro většinu zákazníků díky O2 Spolu Všechny tarify O2 Internet MAX mohou být součástí výhodného balíčku O2 Spolu, který zákazníkům umožňuje kombinovat internet, volání i Oneplay za ještě lepší cenu a šetří tak peníze celé domácnosti. A právě proto ho už většina zákazníků s internetem od O2 využívá. Každý si navíc může snadno spočítat, kolik díky kombinaci služeb ušetří. Kalkulačka O2 Spolu Marketingová kampaň představuje výhody O2 Internetu MAX Na celé září a říjen O2 nasazuje celonárodní kampaň, která představuje hlavní výhody tarifů O2 Internet MAX. „Novou kampaní chceme zákazníkům ukázat, že O2 Internet MAX přináší vše, co od domácího internetu očekávají – rychlost, bezpečí, kvalitní Wi-Fi i zábavu díky Oneplay. Zákazníci tak získají jediný internet, který se postará o potřeby celé domácnosti, popisuje kampaň David Daneš, ředitel marketingové komunikace v O2. A dodává: „Z průzkumů víme, že řada zákazníků není spokojena s internetem ve své lokalitě. Proto je v kampani vybízíme, aby si na našem webu jednoduše ověřili, zda mohou mít lepší připojení i u sebe doma.“ S kampaní se lidé mohou setkat napříč celým Českem – na bigboardech, reklamních plochách v MHD, outdoorových hypercubech či čerpacích stanicích, ale také v online prostředí, tištěných médiích a standardních O2 komunikačních kanálech. V televizi poběží tři spoty ve variantách, které zdůrazňují hlavní benefity O2 Internetu MAX: maximální zábavu díky Oneplay, bezpečí s O2 Security a dostupnost pro miliony domácností. Kreativní agentura: Free Andy Agency      Klient: David Daneš, Tomáš Hoyer, Jan Maňák Klientský servis: Dagmar Mikšíková a Žofia Drugdová    Client Service Director: Žofia Drugdová Account Manager: Nina M. Smékalová Production Manager: Samantha Berdy  Kreativní team: Ondřej Křišťan Produkce kampaně: ALIEN Studio, Daniela Holko Režisér: Ondřej Křišťan Filmová produkce: Boogie Films Animace a Obrazová Postprodukce: ALIEN Studio Zvuková produkce: KABELOVNA Studios Hudba: Oliver Fillner Kontakt: monika.jezkova@o2.cz ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.

Čas načtení: 2024-01-11 14:40:40

Prodělal miliony korun. Jakých investičních chyb se dopustil? | Marek Hanik & Marek Odehnal

Marek Hanik prodělal miliony korun, které získal v rámci děditství. Společně s Markem Odehnalem komentují, jakých chyb se dop The post Prodělal miliony korun. Jakých investičních chyb se dopustil? | Marek Hanik & Marek Odehnal first appeared on MladýPodnikatel.cz.

Čas načtení: 2019-08-09 08:26:02

Státní fond kinematografie podpořil film o bratrech Mašínech

Rada Státního fondu kinematografie rozdělila 64 milionů korun mezi osm filmových projektů. Shodou okolností se do výzvy přihlásily dva projekty mapující události okolo skupiny bratří Mašínů. Radní se rozhodli podpořit jeden z nich: snímek režiséra Tomáše Mašína a scenáristy Marka Epsteina.  Útěk skupiny bratří Mašínů přes železnou oponu do Západního Německa v říjnu 1953 je událost, která dodnes budí v české společnosti protichůdné reakce. Bylo pět členů skupiny hrdiny nebo sprostými vrahy? Režie snímku Bratři se ujme Tomáš Mašín (je jejich vzdáleným příbuzným: jeho prapradědeček byl totiž bratrem jejich dědy, tedy prastrýcem kontroverzních odbojářů). Scénář napsal Marek Epstein, který je autorem scénářů k filmům Ve stínu, Václav nebo Anděl Páně 2. Rada podpořila projekt 15 miliony korun.  "Fond od roku 2016 disponuje dostatečným rozpočtem, a může tedy podpořit projekty i vysokými částkami, je tak konečně možné točit i rozpočtově náročnější projekty, které pak zaujmou v zahraničí i v českých kinech," zdůrazňuje Helena Bezděk Fraňková, ředitelka Státního fondu kinematografie.  Druhou nejvyšší podporu, 10 milionů korun, obdržel artový snímek SvětlonoC režisérky Terezy Nvotové. Scénář k dramatu odehrávajícímu se v zapadlé vesnici ve slovenských horách napsala Barbora Námerová. Po filmu Špína se jedná již o druhou spolupráci tohoto dua. "Podpořené filmy se zabývají jednak současnými společenskými tématy a fenomény, stejně tak se ohlížejí i do minulosti a interpretují historické události. Podpořili jsme i dva takzvaně artové snímky, které by měly oslovit hlavně festivalové publikum," říká k tomu předseda rady fondu Petr Vítek. Druhý film režisérky a scenáristky Beaty Parkanové s názvem Slovo dostal 8,5 milionu korun. Na rodinném dramatu konkrétních lidí z období let 1968 až 1969 rozvíjí autorka obecnější otázku ohrožení a ztráty svobody člověka. I když se tedy jedná o film z minulosti, zabývá se tématem, které zůstává aktuální i dnes.  Tancuj Matyldo režiséra Petra Slavíka je příběh ze současnosti. Hlavní postava exekutora Tomáše je postavena před nelehkou životní zkoušku. Starost o vlastní matku s Alzheimerovou chorobou a obava ze ztráty kontaktu s dospělým synem mu obrátí dosavadní poklidný život vzhůru nohama. Snímku radní fondu přiřkli osm milionů korun.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} Druhým artovým filmem, který státní fond podpořila, je snímek Lidi krve režiséra a scenáristy Miroslava Bambuška. Filmové drama se odehrává v přítomnosti, prostřednictvím imaginace se ale dostává zpět do minulosti a také do jiných surreálních světů. Od fondu projekt získal 7,5 milionu korun. Komorní drama režisérů Tomáše Weinreba a Petra Kazdy Nikdo mě nemá rád o ženě, která ztratila svoji jedinou životní lásku, podpořil fond sedmi miliony korun. Jedná se již o jejich druhou spolupráci, prvním byl film Já, Olga Hepnarová.  Drama Už tě nemám rád připravuje režisér a scenárista Zdeněk Jiráský. Dostal podporu ve výši pěti milionů korun. Vypráví příběh chlapce a dívky na útěku z domova.  Posledním podpořeným projektem je drama s prvky thrilleru Hrana zlomu režiséra a scenáristy Emila Křížka. Film je složen ze dvou příběhů, které spojuje jedna tragédie. Rada jej podpořila třemi miliony korun.

Čas načtení: 2024-03-11 06:00:10

Zaplatil Ukrajincům drony za miliony. Měl jsem depku, jdu po největším efektu, říká investor Barta

„Dělostřeleckou munici za dva miliony dolarů bych asi nenakoupil, drony mají potenciálně násobný efekt,“ říká Jan Barta v podcastu Crunch. Článek Zaplatil Ukrajincům drony za miliony. Měl jsem depku, jdu po největším efektu, říká investor Barta se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-03-26 06:30:38

Vizitka podepsaná Stevem Jobsem? Nebudou vám stačit 4 miliony korun

V bostonské aukční síni RR Auction se dražila vizitka podepsaná Stevem Jobsem Zájemce za ni zaplatil v přepočtu více než 4 miliony korun Podle aukční síně se jedná o rekordní částku, kterou byl někdo ochotný zaplatit za podepsanou vizitku Vlastnit doma kousek historie by chtěla asi většina z nás, obzvláště pokud by byl ten kousek spojený s historií jedné z nejcennějších společností na světě, Applu. Poměrně pravidelně se v aukčních síních objevují různé memorábilie spojené ať už přímo se samotným Applem, tak i jeho zakladateli Stevem Jobsem a Wozniakem. Poměrně nedávno se do dražby dostal například šek podepsaný Jobsem, za který zájemce zaplatil 66 tisíc dolarů (něco málo přes milion a půl korun). Tentokrát se v aukci bostonské síně RR Auction objevila jiná perla. Přečtěte si celý článek Vizitka podepsaná Stevem Jobsem? Nebudou vám stačit 4 miliony korun

Čas načtení: 2024-04-12 06:35:00

Vývar je základ. Sajler ho zvládne až 3 miliony litrů za rok a pomohl mu i k chytré kantýně v lednici

V Hopi Holdignu připraví miliony balených jídel ročně. A přišli na to, jak je dostat k co nejvíce lidem: v lednicích, jež umí nahradit kantýny. Článek Vývar je základ. Sajler ho zvládne až 3 miliony litrů za rok a pomohl mu i k chytré kantýně v lednici se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-04-19 08:43:43

Na muníciu pre Ukrajinu Slováci po 4. dni majú už 2 milióny eur

Ak nie slovenská vláda, českú iniciatívu na pomoc Ukrajine podporia bežní Slováci., Zbierka na túto pomoc už po 4 dňoch má 2 milióny EUR. Príspevok Na muníciu pre Ukrajinu Slováci po 4. dni majú už 2 milióny eur zobrazený najskôr ZN.SK.

Čas načtení: 2024-04-26 06:11:54

Rusové přispěli miliony rublů na drony pro Ukrajinu. Ruský guvernér tvrdí, že byli podvedeni

V Kemerovské oblasti Ruska byli obyvatelé "donuceni" "kyber podvodníky" poslat miliony rublů na účty spojené s ozbrojenými silami Ukrajiny, tvrdil regionální guvernér Sergej Civilyov 24. dubna. Informuje o tom The Kyiv Independent. The post Rusové přispěli miliony rublů na drony pro Ukrajinu. Ruský guvernér tvrdí, že byli podvedeni first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-05-06 11:26:45

Lime najezdil v roce 2023 v Praze téměř 3 miliony kilometrů

Lime v roce 2023 v Praze najel téměř 3 miliony kilometrů – nejvíc v historii. U místních je služba čím dál populárnější, vznikly stovky parkovacích míst. The post Lime najezdil v roce 2023 v Praze téměř 3 miliony kilometrů first appeared on Hybrid.cz.

Čas načtení: 2024-05-21 12:00:18

Studenti hackli systém prádelní společnosti. Na účet si nahráli miliony dolarů

Studentům ze Santa Cruz se podařilo nabourat do systému prádelní společnosti Mohli si tak v jejích pračkách prát zadarmo, či navyšovat zůstatek na účtu Firma chybu ani několik měsíců po upozornění neopravila Společnost CSC ServiceWorks je jedním z největších poskytovatelů prádelních služeb ve Spojených státech, Kanadě a Evropě. Do obytných domů, hotelů a univerzitních kampusů dodává miliony praček a když si někdo potřebuje něco vyprat, stačí zaplatit a může prát. Přečtěte si celý článek Studenti hackli systém prádelní společnosti. Na účet si nahráli miliony dolarů