Britské listy · co psal za 24 h → · 7. 8. 2026 10:00
Nikdo nepozoruje svůj vlastní „soumrak“
Poslední roky jsem si zvykl brát si k moři jednu knihu, zastupující kategorii, kterou pro sebe provizorně nazývám „staré dějepisectví“. Předloni to byli Thukydidovy Dějiny peloponéské války, loni Machiavelliho Florentské letopisy a letos Ammianus Marcellinus a práce Res gestae, která česky vyšla jako Soumrak římské říše. Původně byla mojí motivací hlavně dočíst si klasické texty ve středomořském prostředí, jehož se bytostně dotýkají. Postupně jsme ale zjistil, že důležitější je pro mě historická perspektiva, kterou přinášejí. Je to možná banální nebo naivní zjištění, ale myslím, že v tom nejsem zdaleka sám: když se po léta zabýváte hlavně moderními dějinami a politikou, řekněme 19. a 20. stoletím, máte sklon automaticky uvažovat o nich v rámci jakéhosi zamlčeného (a často vyloženě zapíraného) evolucionismu, který považuje některé věci za bezmála stadia vývoje světového ducha, které možná lze vzít zpět, ale když se tak stane, na každý pád lze mluvit o regresu.