EUR 24,280 || 
JPY 13,151 || 
USD 20,922 || Kamera nemůže nahradit psané slovo, ale dokáže se mu občas přiblížit. Prvních osm epizod seriálu, které se natáčely podle slavného románu v Kolumbii, to dokazuje.
--=0=--
---===---Čas načtení: 2020-10-01 11:52:09
Filmové ceny Zlatý ledňáček získaly snímky Budiž světlo či Beze stopy
Letošní 33. ročník filmového festivalu Finále Plzeň, který se konal od 25. do 30. září, byl slavnostně zakončen udělením cen Zlatý ledňáček. Nejlepším filmem byl vyhlášen slovenský snímek Budiž světlo, nejlepším televizním filmem snímek Beze stopy Od České televize. Přinášíme vám kompletní přehled všech oceněných děl. O Zlatého ledňáčka se letos ucházelo devět snímků v kategorii Hraný a animovaný celovečerní film, osm dokumentárních snímků, sedm projektů v soutěžní sekci TV a internetová tvorba – seriály a šest v TV a internetová tvorba – film a minisérie. V soutěži o Zlatého ledňáčka studentských krátkometrážních snímků soutěžilo šest děl. Zlatý ledňáček za nejlepší celovečerní hraný nebo animovaný film Budiž světlo (režie: Marko Škop, producent: Artileria – Marko Škop, Ján Meliš, Negativ – Petr Oukropec, Pavel Strnad) Vyjádření poroty: „Porota se jednomyslně rozhodla ocenit tento film, protože nás zaujal velkým smyslem pro lidskost a také způsobem, jakým zpracovává podtón nacionalismu, což je podle našeho názoru důležité a relevantní téma, které bychom v dnešní době měli zkoumat. Film se vypořádává s mnoha komplexními vrstvami společnosti, také nás ohromily působivé výkony a jemné a zároveň efektní vyprávění, do kterého jsme byli osobně vtaženi.“ Zlatý ledňáček za nejlepší dokumentární film Sólo (režie: Artemio Benki, producent: Artcam Films – Artemio Benki, Petra Oplatková) Vyjádření poroty: Krásně intimní a jemně vykreslený portrét nadaného klavíristy, který se snaží vyrovnat s realitou a zvládnout cestu z psychiatrické léčebny zpět do života. Tento dokument přesahuje typické filmové přístupy k problémům v oblasti duševního zdraví. S pozoruhodnou otevřeností nám hlavní hrdina přibližuje své zkušenosti a vyjadřuje hlubokou moudrost o stavu lidstva. Kromě osobního příběhu protagonisty zkoumáme hranice křehké společnosti, která měří své občany podle vnějšího úspěchu. Zlatý ledňáček za nejlepší televizní a internetový projekt v kategorii „seriálová tvorba“ #martyisdead: S1:E8 #truestory (režie: Pavel Soukup, producent: Mall TV – Lukáš Záhoř, Milan Kuchynka, Bionaut – Vratislav Šlajer, Jakub Košťál) Vyjádření poroty: „Ocenění bylo uděleno pořadu o problémech, s nimiž se potýká dnešní mládež. Vypráví svůj skutečný varovný příběh kreativním a mimořádně přesvědčivým způsobem, a to ve formátu, který dokonale odpovídá povaze jeho tématu, zvyšuje povědomí o kyberšikaně a ukazuje, jak mrazivě snadné je pro teenagery stát se obětí nebo pachatelem.“ Zlatý ledňáček za nejlepší televizní a internetový projekt v kategorii „film a minisérie“ Beze stopy (režie Vít Karas, producent: Česká televize – Michal Reitler) Vyjádření poroty: „Cena byla udělena univerzálnímu příběhu, který jako by patřil do jiné éry, dokud divák postupně neodhalí celý obraz. V izolovaném prostředí a s vynikajícím obsazením se režisér detailně zabývá řadou současných otázek a vytváří postavy, se kterými se lze ztotožnit a zároveň jsou záhadné.“ Zlatý ledňáček za nejlepší studentský krátkometrážní film Volání divočiny (režie: Karolína Peroutková, producent: FAMU) Vyjádření poroty: „Film nás jednohlasně zaujal autenticitou výpovědí, která o náročných tématech hovoří s respektem, citem, ale i s humorem, který je dětským protagonistům vlastní. Režisérka dokázala z časosběrného materiálu vyskládat dramaturgicky celistvý a silný příběh. Peroutková ve výsledku vychází ze své role pozorovatele a stává se angažovanou participantkou, která možná dokáže změnit jeden mikrosvět a nás ostatní k tomu inspiruje též.“ Ceny studentské poroty Zlatý ledňáček za nejlepší celovečerní hraný nebo animovaný film Vlastníci (režie: Jiří Havelka, producent: CinemArt – Marek Jeníček) Vyjádření studentské poroty: „Vítězem se stává snímek, který je přívětivý pro širokou veřejnost, který dokázal z obyčejného rutinního tématu udělat film celovečerního formátu. Oceňujeme, že film nevznikl jako čistá komedie, nýbrž jako tragikomedie s prvky reálného života. Rádi bychom vyzdvihli, že ačkoli se film odehrává pouze v jedné místnosti, udrží diváka upoutaného celých 100 minut.“ Zlatý ledňáček za nejlepší dokumentární film Kiruna – překrásný nový svět (režie Greta Stocklassa, producent: Analog Vision – Veronika Kührová, Michal Kráčmer) Vyjádření studentské poroty: „Na tomto snímku si porota váží především velké komplexnosti a osobního přístupu autorů. Dokument sleduje tři, zdánlivě nesouvisející příběhy hlavních protagonistů, které nakonec spojuje téma hledání nového domova/ kulturní identity. Autentický zvuk dokonale vystihuje ponurou atmosféru města na severu Švédska a pečlivý střih rafinovaně napomáhá k celistvosti celého filmu.“ Zlatý ledňáček za nejlepší televizní a internetový projekt v kategorii „seriálová tvorba“ Bez vědomí, díl 4 (režie: Ivan Zachariáš, producent: HBO Europe – Tereza Polachová, Anthony Roots, Steve Matthews) Vyjádření studentské poroty: „Projekt si nás získal svou atmosférou, stylizací doby. Oceňujeme vydání samotného seriálu k výročí Sametové revoluce.“ Zlatý ledňáček za nejlepší televizní a internetový projekt v kategorii „film a minisérie“ Klec (režie: Jiří Strach, producent: Česká televize – Jaroslav Sedláček) Vyjádření studentské poroty: „Projekt nás zaujal pro svoji ojedinělou atmosféru, kvalitní zpracování tématu týkající se seniorů. Zaujalo nás celkové zasazení příběhu do jedné lokace bytu, kde atmosféru podpořil skvěle zpracovaný zvuk.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2025-04-01 10:36:43
Jaké novinky chystá Netflix, Prime Video, Disney, SkyShowtime, Apple TV a kina? Třeba Toma Hardyho jako deprimovaného detektiva. Článek Seriálová a filmová nálož v dubnu: Andor, The Last of Us, Minecraft, Příběh služebnice a Vyšehrad Dvje se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2020-12-20 11:52:56
Osudy rodin vyměněných dětí vypráví nový rodinný seriál Kukačky
Dokáže jedno nevinné vyšetření proměnit bezstarostný život v noční můru? Do složité situace se dostávají dvě rodiny, když zjistí, že jejich děti ve skutečnosti nejsou jejich. Před lety jim totiž v porodnici byly vyměněny. Shodou okolností se Kadlecovi a Holcovi znají už z dřívějších časů. Záměna dětí na malém městě se dotkne nejen těch, kterých se přímo týká, ale i ostatních obyvatel. Vzhledem k tomu, že k situaci došlo v místní nemocnici, zasáhne osudová událost do života mnoha dalších. Ve třinácti epizodách diváci uvidí Petra Kostku, Davida Novotného, Sabinu Remundovu nebo Veroniku Freimanovou. První díl vztahového seriálu ze současnosti nazvaného Kukačky uvede ČT1 v pátek 8. ledna ve 20:10 hodin. „Díky silnému a jedinečnému tématu, tedy záměně dětí, máme možnost rozvinout dramatický příběh založený na reálných vztazích osobitých postav, ukázaných v běžných každodenních situacích. Jde o typ seriálu, jenž v posledních letech z českých obrazovek téměř vymizel,“ říká ke Kukačkám kreativní producent České televize Jan Lekeš a autor scénáře Jan Coufal jej doplňuje: „Inspirací mi byla vlastní zkušenost. Mé mamince přinesli po porodu místo mě cizího kluka. Všimla si toho po pár minutách a zjednala nápravu.“ Jan Coufal je členem týmu Dramedy Productions, který pro ČT vytvořil seriály Vyprávěj a První republika. Vyprávění začíná v malém českém městě, kde žije manželský pár v podání Davida Novotného a Sabiny Remundové. Manželé po jednom lékařském vyšetření zjišťují, že jejich šestiletý syn není pravděpodobně jejich. Do příběhu následně vstupuje další rodičovský pár ztvárněný Martou Dancingerovou a Markem Adamczykem. Není to přitom poprvé, co se historie obou rodin propletly. Mají totiž společnou minulost, jež není jednoduchá a rozhodně nepomáhá k řešení situace. „Každý z nás se někdy dostane do situace, kdy se mu jeho pohled na svět ze dne na den rozbije na kousíčky. Věci, které jste považovali za neotřesitelné jistoty, jsou najednou jinak, než jste si mysleli. Musíte přehodnotit úplně všechno. Ze začátku mě překvapovalo, jak moje postava v seriálu na nastalou situaci reaguje. Časem jsem si ale uvědomil, že v takové chvíli se člověk nemůže držet toho, jak by se choval normálně. Protože už nemůže důvěřovat světu, ve kterém dosud žil,“ říká Marek Adamczyk a jeho seriálová manželka Marta Dancingerová dodává: „Upřímně si takovou situaci nedokážu představit. Pokud by k tomu mělo dojít, asi bych si přála, abych se o výměně nikdy nedozvěděla.“ Ústřední dvojici zaměněných chlapců ztvárňují Viktor Sekanina a Theo Schaefer. V dalších rolích se představí Jiří Štrébl, Michal Isteník, Jan Dolanský, Jitka Čadek Čvančarová nebo Libuše Švormová. K seriálu vznikla skladba Samotní nejsme nic, duet o vztahu matky s dcerou, který nazpívala Lenka Filipová s Lenny. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-12-16 12:52:04
Absurdní humor do těžkých časů pandemie přináší kniha Jiří Brdečka – Kreslené vtipy
„Slečno, možná mám špatný vkus, ale vy se mi hrozně líbíte…“ Jak vymyslet něco směšného, když člověku stojí za zády podezíravá a nebezpečná nacistická cenzura? Na tuto otázku odpovídá kniha Jiří Brdečka – Kreslené vtipy, sbírka autorových absurdně humorných ilustrací ze světa šosáků, kovbojů a bájných bytostí pro časopisy vydavatelství Melantrich. Letos na Štědrý den by se scenárista, režisér, kreslíř a publicista Jiří Brdečka dožil 103. narozenin, knížka je tak „narozeninově-vánočním“ dárkem pro všechny obdivovatele výrazné osobností českého filmu, mj. autora či spolutvůrce scénářů ke snímkům Limonádový Joe, Adéla ještě nevečeřela, Tajemství hradu v Karpatech nebo Císařův pekař a Pekařův císař. Kniha Jiří Brdečka – Kreslené vtipy přináší celkem sto šedesát stran vtipů, které Jiří Brdečka osobně kreslil. Texty k nim vymýšlel buď sám či společně s kolektivem autorů, mezi nimiž byli i dnes již zapomenutí redaktoři z Melantrichu. „Scházeli se v kavárnách či v Lucerna baru a při sklence probírali bezpečné možnosti. Vymýšleli vtipy, kterým se nadalo nic vytknout. U téhle spolupráce bych chtěla být, musela to být ohromná legrace,“ říká spoluautorka knihy a dcera Jiřího Brdečky Tereza Brdečková. V knize tak najdeme poetické a zároveň absurdní žerty o nevěře, kovbojích, antických postavách, plnovousech, lidožroutech, mořských pannách či opilcích. „Je to humor ze zoufalství. Ten, jak se ukázalo, je nějak věčný, a Češi v něm ve dvacátém století byli mistři. Ty vtipy jsou tak šílené, až jsou k smíchu,“ dodává Brdečková. Jiří Brdečka stojí za mnoha hity české kinematografie. Narodil se 24. prosince v roce 1917 do učitelské rodiny v Hranicích na Moravě, po maturitě na gymnáziu studoval nejprve kreslení a zeměpis a následně dějiny umění. Když mu bylo něco přes dvacet let, po zavření vysokých škol v období okupace a krátce i po válce se věnoval zmíněné novinové karikaturní kresbě a humoristickým článkům a psal drobné povídky pro nedělní týdeníky nakladatelství Melantrich. Právě v dobách Brdečkovy spolupráce s tímto renomovaným pražským vydavatelstvím vznikla i první seriálová verze Limonádového Joa, do které autor vložil svou lásku k westernům a romantice Divokého západu a který se stal předlohou pro kultovní film Limonádový Joe aneb Koňská opera režiséra Oldřicha Lipského z roku 1964. Nacistická cenzura pečlivě kontrolovala, jestli vtipy z dílny Brdečky a jeho kolegů neobsahují nějaký jinotaj, a čtenáři zase viděli skryté významy tam, kde nebyly. „Takže stačil třeba tlustý pán s doutníkem, který se trochu podobal Churchillovi a redaktor či kreslíř mohli skončit ve vězení. Samozřejmě se nesmělo vtipkovat ani o válečném nedostatku a vlastně o ničem, co lidé prožívali,“ popisuje Brdečková. Ta proto pro spolupráci na sbírce vtipů přizvala historika Petra Kouru, který knihu zasadil do historického kontextu a doplnil ji úvodní studií o situaci v médiích za druhé světové války. Součástí publikace je i text o nebezpečí číhajícím na autora vtipů, který sepsal po válce sám Jiří Brdečka, o grafickou úpravu se postaral Pavel Růt. Knihu vydalo nakladatelství Limonádový Joe. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-08-20 17:22:37
Ve 34 jazycích včetně češtiny vychází 1. září nový román Eleny Ferrante Prolhaný život dospělých
Nový román Elleny Ferrante, který vyšel loni na podzim v Itálii, vrací čtenáře zpět na území známé z její tetralogie Geniální přítelkyně. Opět, jako v Geniální přítelkyni, promlouvá ženský hlas vyprávějící o sobě jako o teenagerce. Opět se hrdinka nachází v obtížně dešifrovatelném prostoru mezi dospělostí a dětstvím. Po několika stránkách však čtenář zjistí, že ho nečeká další příběh „geniálních přítelkyň“ – Ferrante tentokrát míchá karty ve hře lží a sebeklamů, která trvá až do konce. V Prolhaném životě dospělých čtenáře sice přivádí do Neapole, nikoliv však na chudé předměstí, ale do malého buržoazního bytu v lepší čtvrti Vomero, prostírající se nad městem. Zde, obklopena knihami, žije dvanáctiletá Giovanna se svými rodiči, středoškolskými profesory, intelektuálně sympatizujícími s komunismem. Dosud byla hýčkaným jedináčkem, po němž se žádalo jen to, aby se mu dařilo ve škole. Pak se vše náhle, dramaticky změní, když omylem zaslechne rozhovor rodičů, kdy o ní milovaný otec prohlásí, že je velmi ošklivá. Otcovo odsouzení odstartuje její cestu z nevinnosti dětství a má fatální následky. Lze se domnívat, že se zde Ferrante inspirovala svým oblíbeným románem Paní Bovaryová, v němž Ema myslí na svou dceru Bertu: „To je zvláštní, jak je to dítě ošklivé!“ Později zjistíme, že Giovannin otec řekl, že je předurčena stát se nejen velmi ošklivou, ale stejně ošklivou jako teta Vittoria, jeho sestra. A kdo je Vittoria? Prý čarodějnice, která se svým bratrem přerušila všechna pouta, která žije v ubohém bytě v průmyslové čtvrti a uctívá mrtvého muže, jenž byl ženatý s jinou. Giovannina matka o ní nemluvila nikdy a otec pouze se znechucením. Giovanna nevyhnutelně musí zjistit, zda je jí souzena ošklivost a, co je horší než cokoli jiného, chudoba „zlé“ příbuzné. Giovanna možná není krásná, ale je bystrá a vnímavá. Záhy objeví, že vedle buržoazní Neapole zaneprázdněných profesorů, tlachajících na intelektuálních večírcích, se skrývá další Neapol – špinavá a vulgární, zoufalá i vitální, o níž nikdy předtím neslyšela. Získává první sexuální zkušenosti, které se navzdory sexuální výchově nepodobají ničemu, co si kdy představovala: „… náhle jsem z jeho kalhot ucítila nevábný pach připomínající odér veřejných záchodků, což mě znechutilo, navíc právě v tu chvíli řekl zničehonic: dost, nechal ho vyklouznout z mé dlaně, zastrčil si ho zpět do kalhot a povzdechl si tak mocně, až mě to zaskočilo.“ Avšak zásadním odhalením je, že všichni dospělí lžou, zvláště ti, kteří říkají, že vás milují. A že jsou schopni se navzájem zradit, aniž by měli odvahu se definitivně opustit, a dokonce ani přestat milovat jeden druhého: „Zase lži, pořád samé lži, dospělí nám lhát zakazují, přitom sami lžou na každém kroku.“ Giovannu čtenář pozná v jejích dvanácti letech a rozloučí se s ní na konci románu, kdy je jí šestnáct. Během dospívání se její rodina rozpadá a ona se učí, že člověk může přežít lži dospělých tím, že se sám naučí lhát a zraňovat slovy: „Ve lhaní jsem se zcela našla, vykládání báchorek mi přinášelo stejnou útěchu jako modlení.“ Anebo se dá přežít tím, že se zamiluje do někoho, kdo se zdá být inteligentnější, čistší a zajímavější než její otec? Italského vydání se během necelého roku prodalo čtvrt milionu výtisků. V produkci Netflixu a společnosti Fandango vzniká jeho seriálová adaptace. Nyní kniha vyjde v jeden den ve 34 překladech. Ukázka z knihy: 2 Ani to by se nedalo označit za opravdovou lež, protože jsem se opětovného setkání s Vittorií bála. Ale zatímco jsem tu větu vyslovovala, už jsem věděla, v jaký den, jakou hodinu a na jakém místě ji znovu uvidím. Vlastně jsem se od ní vůbec neodloučila, měla jsem v mysli každé její slovo, gesto i výraz tváře a nepřipadalo mi, že už je to setkání za mnou, nýbrž že stále ještě probíhá. Otec bez ustání mluvil a přesvědčoval mě o tom, jak moc mě má rád, ale já místo něj viděla a slyšela jeho sestru, vlastně ji vidím a slyším doteď. Vidím ji, jak přede mnou stojí celá v blankytném, vidím, jak mi v tom svém ostrém dialektu říká: zavři dveře, načež se ke mně obrací zády, jako by si ani nepřipouštěla, že bych ji třeba nemusela následovat. Z Vittoriina hlasu, ale možná i z celého jejího těla sálala neskrývaná nedůtklivost, která bleskově projela celým mým tělem, ožehla mě podobně jako plameny šlehající z plynového hořáku, když se pod ním škrtne sirkou. Zavřela jsem za sebou dveře a cupitala za ní jako pes na vodítku. Stačilo pár kroků a ocitly jsme se v místnosti bez oken, v níž to páchlo kouřem a jediné světlo tam proudilo skrze dokořán otevřené dveře. Těmi prošla a já hned za ní, stanuly jsme v malé kuchyni, kde mě ihned upoutal až extrémní pořádek a neurčitý odér nedopalků a zatuchliny. „Chceš pomerančovou šťávu?“ „Nechci obtěžovat.“ „Chceš ji, nebo ne?“ „Ano, děkuju.“ Ukázala mi na jednu z židlí, ale pak si to rozmyslela a řekla, že je rozbitá, a posunkem mi naznačila, ať se posadím na jinou. Potom k mému překvapení nevyndala z lednice – lednice bílo-nažloutlé barvy – limonádu v plechovce nebo lahvi, jak jsem očekávala, ale vzala z košíku několik pomerančů, rozkrojila je a začala je vymačkávat do sklenice, přičemž nepoužívala žádný odšťavňovač, prostě je drtila rukama a občas si vypomohla vidličkou. Mezitím na mě promluvila, aniž by se ohlédla: „Nemáš na ruce náramek.“ Znervózněla jsem: „Jaký náramek?“ „Ten, co jsem ti darovala, když ses narodila.“ Nevzpomínala jsem si, že bych kdy měla nějaký náramek. Vycítila jsem však, že ta věc je pro ni důležitá a to, že ho nenosím, ji mohlo urazit. Řekla jsem: „Možná mi ho maminka dávala jako miminku, tak do jednoho nebo dvou let, ale pak jsem vyrostla, takže mi už byl malý.“ Otočila se na mě a já zvedla zápěstí, abych jí dokázala, že už je příliš silné na to, aby se na něj vešel náramek pro novorozence, a teta se k mému velkému údivu dala do smíchu. Měla velkou pusu s velkými zuby, a když se smála, byly jí vidět dásně. Pověděla mi: „Seš chytrá.“ „Řekla jsem jen pravdu.“ „Ty se mě bojíš?“ „Trošku.“ „Je dobře, že se bojíš. Strach je potřeba i ve chvílích, kdy k němu není důvod, protože člověka drží ve střehu.“ Položila přede mě sklenici, po níž stékaly kapky šťávy, na její oranžové hladině plavaly kousky dužiny a bílá zrníčka. Zadívala jsem se na tetiny úhledně sčesané vlasy a vzpomněla jsem si, že podobný účes jsem viděla ve starých filmech v televizi nebo na matčiných fotografiích z dob dospívání, nosila ho jedna její kamarádka. Vittoria měla hodně husté obočí, připomínalo dva lékořicové pendreky, dvě černočerné úsečky pod mohutným čelem lemující hluboké dolíky, v nichž se skrývaly její oči. Napij se, řekla. Ihned jsem uchopila skleničku, abych ji nerozzlobila, ale do pití se mi vůbec nechtělo, protože jsem měla pořád před očima, jak cedí šťávu skrze dlaň, navíc mi vadila ta dužina a zrníčka, matka mi je totiž ze šťávy vždycky vyndávala. Napij se, zopakovala, udělá ti to dobře. Pomalu jsem si usrkla a ona se mezitím usadila na židli, o níž před chvílí tvrdila, že je vetchá. Pochválila mě, ale mluvila pořád tím svým neomaleným tónem: jo, seš chytrá, hned sis dokázala vymyslet pro svý rodiče omluvu, to se ti povedlo. Ale pak mi vysvětlila, že se pletu, protože mi nedarovala náramek pro miminko, nýbrž náramek, který bych mohla nosit jako velká a na kterém prý velmi lpěla. Protože – zdůraznila – nejsem jako tvůj otec, kterýmu děsně záleží na penězích a věcech; já na věci seru, záleží mi na lidech, a když ses narodila ty, pomyslela jsem si: dám to holce, ať si ho nosí, až vyroste, dokonce jsem to tvejm rodičům jasně napsala na lístek – dejte jí ho, až bude velká – a nechala ho i s tím náramkem v poštovní schránce, nahoru jsem jít nemohla, jen si to představ, tvůj otec s matkou jsou zvířata, určitě by mě vyhnali. Osmělila jsem se: „Možná to ukradli zloději, neměla jsi ten náramek nechávat ve schránce.“ Zavrtěla hlavou a černočerné oči jí zaplanuly: „Jaký zloději? Nic o tom nevíš, tak radši mlč: pij tu šťávu. Taky ti matka vymačkává pomeranče?“ Pokývala jsem hlavou, ale ona si toho ani nevšimla. Vykládala o tom, jak je pomerančová šťáva zdravá, a své vyprávění doprovázela až extrémně živou mimikou. Vrásky kolem nosu a úst se jí sbíhaly do jednolitého oblouku, kvůli čemuž působila nabručeně (přesně tak: nabručeně), a její tvář s vysokými lícními kostmi, která se mi ještě před chvílí zdála moc protáhlá – jako kus našedlého plátna táhnoucího se od spánků k čelistem –, najednou zrůžověla a působila jemněji. Moje milovaná maminka, řekla, mi v den mýho svátku nosívala do postele horkou čokoládu, uměla ji vyšlehat tak, že byla krémová a nadýchaná, jako by do ní foukala. Dělají ti taky doma horkou čokoládu, když máš svátek? Chvíli jsem měla nutkání říct, že ano, přestože se u nás svátky nikdy neslavily a horkou čokoládu mi taky nikdo do postele nenosil. Ale dostala jsem strach, že by mou lež mohla prokouknout, a tak jsem zavrtěla hlavou. Rozladěně pohodila hlavou: „Tvůj otec a matka nectí tradice, myslej si, že jsou bůhvíkdo, vařit horkou čokoládu by asi bylo pod jejich úroveň.“ „Otec dělá kávu s mlékem.“ „Tvůj otec je vůl, kdoví, jestli vůbec to kafe s mlíkem umí. Zato tvoje babička uměla skvělý kafe s mlíkem. A přidávala do něj dvě lžíce našlehanýho žloutku. Vyprávěl ti, jak jsme si jako malí dávali kafe, mlíko a zabaione?“ „Ne.“ „Vidíš? Tvůj otec už je takovej. To on musí bejt vždycky ten nejlepší a nepřipouští si, že by mohl být dobrej i někdo jinej než on. A když mu dokážeš opak, tak tě zničí.“ Vrtěla nazlobeně hlavou, z její řeči jsem sice cítila odstup, ale ne chlad. Zničil i mýho Enza, řekla, člověka, kterýho jsem měla nejradši. Tvůj otec zničí všechno, co by ho mohlo převyšovat, dělal to tak vždycky, už od dětství. Myslí si o sobě, jak je inteligentní, ale přitom nikdy inteligentní nebyl: to já jsem inteligentní, on je jen mazanej. Umí v lidech vyvolat dojem, že je nepostradatelnej. Když jsem byla malá, slunce vždycky zašlo, jakmile odešel. Myslela jsem si, že když se nebudu chovat tak, jak to on chce, opustí mě a já umřu. A tak jsem dělala všechno, co po mně chtěl, to on rozhodoval, co je pro mě dobrý a co špatný. Dám ti příklad: už od narození jsem v sobě měla cit pro hudbu, chtěla jsem se stát tanečnicí. Věděla jsem, že to je můj osud, a jenom on mohl přesvědčit rodiče, aby mě v tom podporovali. Ale tanečnice nebyla pro tvýho otce dost dobrý povolání, a tak mi to překazil. Podle něj musíš celý dny ležet v knihách, jinak nejsi hodná života na týhle planetě, nestudovaný lidi jsou pro něj nuly. Říkával mi: jaká tanečnice, Vittò, vždyť ani nevíš, co to je, koukej se jít učit a buď zticha. V tý době už si vydělával soukromejma hodinama, takže mi klidně mohl nějakou taneční školu zaplatit, místo aby si kupoval další a další bichle. Ale neudělal to, líbilo se mu lidi připravovat o smysl života, pokud nešlo o něj a jeho záležitosti. A co se týče mýho Enza – uzavřela to znenadání –, toho nejdřív přiměl k tomu, aby si myslel, že jsou kamarádi, a pak mu sebral duši, vyrval mu ji z těla a roztrhal ji na kousky. Takhle mi to vyprávěla, sice používala vulgárnější slovník, ale mluvila se mnou tak otevřeně, až mě to znejistělo. Ve tváři se kabonila a vmžiku zase rozjasňovala, podle toho, jaké emoce s ní zrovna cloumaly: lítost, odpor, zlost, smutek. Vykreslila mi otce v tak temných barvách, jak jsem to ještě od nikoho neslyšela. Když však zmínila onoho Enza, najednou sklopila hlavu a dojetím se jí zlomil hlas, načež vyběhla z kuchyně a okázale si zakrývala oči rukou. Seděla jsem jako přikovaná a cítila jsem obrovské vnitřní napětí. Jakmile opustila místnost, využila jsem příležitosti a vyplivla do sklenice pomerančová zrníčka, která jsem do té doby držela v ústech. Uplynula minuta, pak dvě, a já se začínala stydět za to, že jsem se nijak neohradila, když Vittoria mého otce urážela. Musím jí říct, že není správné takhle pomlouvat člověka, kterého si všichni okolo váží, pomyslela jsem si. Mezitím se ozvala tlumená hudba a po pár vteřinách se rozeřvala naplno. Zaječela na mě: pojď sem, Giannì, co tam sedíš? Bleskově jsem se zvedla a vykročila z kuchyně do tmavé chodby. Za okamžik už jsem stála na prahu malého pokoje, v němž bylo staré křeslo, v rohu odložená tahací harmonika, stůl s televizí a stolička, na níž ležel gramofon. Vittoria stála u okna a dívala se ven. Bylo jasné, že odtamtud musí vidět otcovo auto, v němž na mě čekal. A aniž se otočila, poznamenala: jen ať si poslechne tudle desku, aspoň si vzpomene. Všimla jsem si, jak se lehounce pohupuje do rytmu, přešlapovala z nohy na nohu, kolébala boky a rameny. S rozpaky jsem ji zezadu sledovala. „Poprvý jsem Enza potkala na bále a na tuhle písničku jsme spolu tancovali,“ slyšela jsem ji říkat. „Jak je to dlouho?“ „Letos 23. května to bude sedmnáct roků.“ „Tak to už je spousta let.“ „Pro mě to je jako minuta.“ „Měla jsi ho ráda?“ Otočila se na mě. „Otec ti o tom nic nepovídal?“ Když jsem uviděla její strnulou tvář, zarazila jsem se, poprvé za celou dobu mi připadala starší než moji rodiče, přestože jsem věděla, že ve skutečnosti je jí o pár let méně než jim. Odpověděla jsem: „Vím pouze to, že byl ženatý a měl tři děti.“ „Nic víc? Neříkal ti, že to byl lump?“ Zaváhala jsem. „Něco takového.“ „A dál?“ „Že to byl kriminálník.“ Vyhrkla: „Jedinej lump je tvůj otec, to on je kriminálník. Enzo byl policejní důstojník, choval se slušně dokonce i ke kriminálníkům a každou neděli chodil do kostela. Já jsem tenkrát v boha nevěřila, tvůj otec mi namluvil, že neexistuje. Ale jen co jsem potkala Enza, změnila jsem názor. Hodnějšího a správnějšího a citlivějšího chlapa svět neviděl. Kdybys slyšela, jak měl krásnej hlas, jak krásně zpíval, to on mě naučil hrát na harmoniku. Než jsem poznala jeho, zvedal se mi ze všech chlapů žaludek, a když jsem ho ztratila, každýho jsem od sebe odehnala, protože se mi všichni hnusili. Tvoji rodiče ti navykládali jen samý lži.“ Celá nesvá jsem upřela oči na podlahu a neodpověděla jsem. Ona na mě však uhodila: „Nevěříš mi, co?“ „Já nevím.“ „Nevíš, protože věříš víc lžím než pravdě. Giannì, co z tebe takhle vyroste? Jen se koukni, jak seš směšná, celá v růžovým, růžový botky, růžová bunda, růžová sponka ve vlasech. Vsadím se, že neumíš ani tancovat.“ „S kamarádkami tancujeme pokaždé, když se vidíme.“ „Jak se jmenujou tvoje kamarádky?“ „Angela a Ida.“ „A jsou jako ty?“ „Ano.“ Na znamení nelibosti se ušklíbla a sehnula se ke gramofonu, aby pustila desku od začátku. „Umíš tancovat na tohle?“ „To je stará písnička.“ Zničehonic mě popadla za pas a přitáhla si mě k sobě. Její mohutné poprsí bylo cítit po borovém jehličí, do nějž se opírá slunce. „Stoupni si mi na nohy.“ „To tě bude bolet.“ „No tak, dělej.“ Uposlechla jsem ji a v tu ránu jsme spolu elegantními a přesnými pohyby kroužily po místnosti, dokud skladba nedohrála. Pak se teta zastavila, ale nepustila mě, naopak mě sevřela ještě pevněji se slovy: „Řekni svýmu otci, že jsem s tebou tancovala na tu samou píseň, co hráli, když jsem poprvý tančila s Enzem. Řekni mu to přesně takhle a doslova.“ „Dobře.“ „To by stačilo.“ Silou mě od sebe odstrčila, a když jsem najednou vypadla z její teplé náruče, potlačila jsem výkřik, jako kdybych ucítila prudkou bolest, ale styděla se projevit slabost. Zdálo se mi překrásné, že po tom tanci s Enzem už žádného jiného nechtěla. A napadlo mě, že si v nitru jistě uchovávala každý nepatrný detail své neopakovatelné lásky a že v ní díky tanci se mnou možná ty vzpomínky zase ožily. Fascinovalo mě to, toužila jsem po tom, abych se co nejdříve také takhle beznadějně zamilovala. Její vzpomínka na Enza musela být tak intenzivní, že jsem zřetelně cítila, jak z jejího kostnatého těla, hrudníku i dechu sálá žár, jenž mě celou prostoupil. Roztržitě jsem špitla: „Jak Enzo vypadal, máš nějakou jeho fotku?“ Jakmile to slyšela, rozsvítily se jí oči. „To jsi hodná, že ho chceš vidět. Víš co? Sejdeme se 23. května a půjdeme za ním: je na hřbitově.“ Elena Ferrante, publikující od svého prvního románu Tíživá láska (česky PROSTOR 2018) pod tímto pseudonymem, se proslavila po celém světě především tetralogií Geniální přítelkyně (12 milionů prodaných výtisků po celém světě, překlady v padesáti zemích). Ať už je Elena Ferrante kdokoli, v současnosti je kritikou řazena mezi nejvýznamnější žijící italské autory a týdeník Time ji v roce 2016 zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. Napsala také romány Dny opuštění a Temná dcera, který je tematicky propojen s příběhem pro děti Pláž v noci. Vyšel jí také ilustrovaný soubor esejů Příležitostné nápady, které autorka psala po dobu jednoho roku na žádost deníku The Guardian. Televize HBO odvysílala v roce 2018 osmidílný seriál natočený podle prvního dílu tetralogie Geniální přítelkyně, v roce 2020 uvedla druhou řadu a v následujících letech připraví také další díly. Rovněž romány Tíživá láska a Dny opuštění se dočkaly filmového zpracování. Z italského originálu La vita bugiarda degli adulti, vydaného nakladatelstvím Edizioni e/o v Římě roku 2019, přeložila Sarah Baroni, 368 stran, nakladatelství Prostor, 2020.
Čas načtení: 2024-01-26 09:00:00
Reality show na vzestupu: Nova i Prima chtějí k obrazovkám přilákat mladou generaci
Vypadá to, že seriálová a filmová tvorba se pomalu stěhuje na placené platformy. Dvě největší komerční televize se snaží diváky nalákat na reality show, což je u nás zatím oblíbený formát především pro mladší generaci, pokud nejde zrovna o tanec a pečení. A ve hře jsou milionové výhry.
Čas načtení: 2024-02-16 15:21:22
V posledních epizodách seriálu Sedm schodů k moci dostala prostor postava mluvčího ministra kultury Viléma Netíka. Loajální a silně věřící pravou ruku seriálového ministra Tomáše Vichra excelentně zahrál herec a režisér Vladimír Škultéty, jenž je známý taktéž ze seriálu Most!, kde ztvárnil roli »Čočkina«. Redakce ŽivotvČesku.cz herce oslovila s dotazem, jak seriálový počin z politického prostředí, který v Česku není až tak obvyklý, vnímal jako herec a následně divák. Škultéty upozornil na spojení nejen s kauzou Nagyová a Nečas, ale i s příběhem manželů Grossových. Vdova po někdejším premiérovi totiž taktéž jako seriálová Anička Malá pracovala v kantýně Poslanecké sněmovny.
Čas načtení: 2024-02-19 13:28:28
Herečka Jane Seymourová vypadá ve svých letech neskutečně. Mladistvý vzhled ale není to jediné, co herečku vrací o několik desítek let zpátky. Seriálová doktorka Quinnová popsala, že je nyní skutečně šťastná a poprvé v životě si užívá intimní život na úrovni duše. V rámci rubriky "Intimita po 60" v magazínu Cosmopolitan se Jane svěřila, že si intimity se svým partnerem užívá jako nikdy předtím. "Nyní je to postavené na důvěře, lásce a zkušenostech," prozradila v magazínu někdejší »Bond Girl«, jež o intimitě ve zralém věku napsala celý článek.
Čas načtení: 2024-02-22 16:40:00
Chcete seriál s hromadou kapesníků? Zkuste na Netflixu adaptaci srdcervoucího románu Jeden den
Jeden den (nebo taky One day) je seriálová adaptace stejnojmenné knihy od britského spisovatele a scenáristy Davida Nichollse. Je vám název povědomý, i když víte, že knížku jste určitě nečetli? Možná jste viděli filmové zpracování s Anne Hathaway a Jimem Sturgessem z roku 2011. To zvládlo „rozložit“ první várků romantiků. Já se coby člověk, který zhlédl v předchozích třech večerech netflixové seriálové zpracování, řadím ke generaci druhé. A to bez znalosti knížky, která je prý slovy knižní redaktorky Zuzany Kačerové dokonalá.
Čas načtení: 2024-02-29 17:11:16
V lednu oslavila americká herečka Tiffany Thiessenová padesáté narozeniny. Producentka a herečka známá především z kultovního seriálu Beverly Hills 90210 v rozhovoru pro magazín People přiznala, že se cítí lépe než před deseti lety. Na padesátku měla prý čas se připravit. I když se musela srovnat s tělesnými změnami, jako například s padáním vlasů, v posledních deseti letech se začala svému tělu a celkově svému zdraví věnovat. V rozhovoru seriálová Valerie Malonová prozradila, jak bojuje proti stárnutí a jak se udržuje v kondici.
Čas načtení: 2024-03-04 10:30:00
To se vylepší, soudruzi? Nový seriál České televize se zatím hledá v kruzích v obilí
Paranormální jevy. Kriminálka. Buddy movie. Posmívání se poměrům v československých 80. letech a zároveň pocta tehdejší televizní produkci. A první výrazná seriálová role Jiřího Macháčka. Osmidílný seriál To se vysvětlí, soudruzi! si toho bere na bedra opravdu hodně, ale v první epizodě Ostře sledované UFO působí jako školák, který se snaží zorientovat v předmětech na nové škole a vzhlíží ke starším spolužákům.
Čas načtení: 2024-03-06 13:30:31
Warner TV se zapojí do měření sledovanosti
Filmová a seriálová stanice Warner TV si nechá od prvního dne vysílání měřit sledovanost. Ve vysílání budou reklamní bloky, prostor v nich bude prodávat firma Atmedia.
Čas načtení: 2024-03-07 15:08:08
Zalez do spacáku: Po Elišce a Damiánovi Prima znovu narazila. Nový seriál u diváků propadl!
Krátce poté, co utichla bouře kolem Elišky a Damiána, je tu další! Diváky nenadchla ani další seriálová novinka Zalez do spacáku. Nepomohlo ani angažování hvězd v čele s Tomášem Klusem.
Čas načtení: 2024-03-15 12:50:05
Seriálový hit Black Mirror se vrací na obrazovky. Vzniká už sedmá řada
Black Mirror je jednou z největších seriálových senzací posledních let Na našich televizorech se pohybuje již více než 10 let a má celkově šest sezón Pro jeho fanoušky máme dobrou zprávu, protože byla potvrzena další řada Black Mirror je nesmírně populární seriálová show, která vznikla v roce 2011, a to pod záštitou britského studia Channel…
Čas načtení: 2024-03-15 18:30:19
Netflix před víkendem přidává zajímavě vypadající krimi seriál
Na Netflix dorazila seriálová novinka Železná pěst. Joaquín Manchado vládne z barcelonského přístavu svému drogovému impériu železnou rukou. Nová zásilka mu ale obrátí podnik i rodinné vztahy vzhůru nohama. Seriál má osm epizod.
Čas načtení: 2024-03-18 08:00:01
Seriál Sedm schodů k moci: Podobnost s reálnými politiky je „prý“ jen čistě náhodná
Herci ze seriálu Sedm schodů k moci od začátku v každém rozhovoru tvrdí, že nejde o dokumentární zpracování příběhu o pádu vlády premiéra Petra Nečase a chytrých tahů Jany Nagyové. Diváci ale mají od začátku jasno. Kolik toho má Anička opravdu společného s bývalou paní premiérovou? V seriálu Sedm schodů k moci došlo k nedorozumění. Od té doby už se svérázný Měcháček nestydí Číst více Jména postav nejsou náhodná Jistou podobnost najdete i ve jménech hlavních postav s těmi skutečnými, které příběh volně inspirovaly. Například ministr kultury, později premiér Tomáš Vichr a skutečný Petr Nečas odkazují svým příjmením na poněkud nepříznivé počasí, premiér Dub má zase svou údajnou předlohu v Mirkovi Topolánkovi. Dendrologové jásají! Janu Nagyovou diváci pochopitelně srovnávají s Aničkou Malou, která na první pohled nemá s jejím jménem nic společného, kdybyste však otevřeli slovník maďarštiny, zjistili byste, že nagy znamená velký. A tak je akorát z Velké slečna Malá… Podoba samozřejmě čistě náhodná! Chudá hospodská, nebo nadaná účetní? Seriálová Anička Malá byla nejdřív hospodská, která měla dluhy, nevěrného partnera a matku, která ji pod falešnou záminkou špatného zdravotního stavu držela u sebe doma – to, aby se dcera náhodou neodstěhovala. Školu nedodělala, kariéra žádná a ambice do té chvíle nulové. Schod po schodu ale stoupá nejen do nejvyšších politických pater, ale také do ložnice ministra Tomáše Vichra. To nemá s Nagyovou nic moc společného. Sama Jana Nagyová se sice vyučila prodavačkou, ale pracovala jako mzdová účetní nebo vedoucí odbytu v porcelánce. Mnozí už tehdy tvrdili, že pracovně byla velmi schopná, čemuž svědčí i její následná politická kariéra. Josef Klíma, který za scénářem k seriálu stojí, dokonce zjistil, že její znalosti zachránily porcelánku před finančními potížemi. Ekonomicky tak byla daleko znalejší než Anička Malá, která točila na začátku seriálu akorát pivo a chtivého zloděje zneškodnila pepřovým sprejem. Kaňoková ze Zlaté labutě přiznala, že kvůli bývalému partnerovi byla málem bez práce Číst více Nagyová nebyla žádná naivka, která by nevěděla, co je politika Anička Malá vstoupila do poslanecké kantýny jako mladá naivka, která byla vykulená, když potkala premiéra. Po nocích se učila poslance i senátory a jen pomalu přicházela na to, o co všechno si může říct, když se bude tvářit, že je příbuznou důležité osoby. S Janou Nagyovou to bylo ale úplně jinak. Mezi vrcholné politiky už vstoupila jako zralá a hlavně znalá žena, politicky aktivní byla totiž už v regionu Karlovy Vary. A tak byla její cesta vzhůru mnohem přímočařejší, mnohdy bez chyb Aničky, která se ze začátku nechala utáhnout na vařené nudli. Vládnou v zákulisí Všechnopárty neshody? Členové štábu odcházeli kvůli Šípovi Číst více Bezdětná Anička jako vášnivá tygřice, která na to šla přes postel Když se bezdětná a čerstvě svobodná Anna rozhodla, že se odstěhuje do Prahy, kde začne nový život, dopomohlo jí k tomu nejen dědictví po zemřelém otci, ale také rozchod s nevěrným partnerem, který si ji nechtěl vzít. Nagyová měla ale v době vstupu do vrcholné politiky už dvě dcery. Ačkoliv Anička na konci přichází o maminku, kterou ztvárnila Jana Krausová, podobné věci Nagyová během své kariéry pravděpodobně neřešila. Také lze předpokládat, že Anička byla poněkud lačnější po románcích, a nabízela své tělo jako výhodu ve vyjednávání o lepší práci, vysokoškolském titulu nebo jistém místě ve Strakovce. Klíma si Krčku vymyslel Ačkoliv v seriálu hraje jednu z hlavních úloh při Annině cestě na vrchol novinář Krčka, který udělá pro dobrý příběh takřka cokoli, ve skutečnosti není známé, že by se něco takového odehrávalo. Pro příběh to však bylo zajímavé a v knize, kterou Klíma k seriálu vydal, je jeho úloha ještě daleko větší. Nečas a žaloba na Primu Ve skutečnosti se mohou diváci jen domnívat, kolik nitek ze skutečného příběhu si Klíma do scénáře vzal, kolik si toho vymyslel a co jsou jen jeho domněnky. Na rovinu nikdo neřekl, že je příběh inspirovaný konkrétní politickou kauzou. Ačkoliv, Petr Nečas už před dvěma lety chtěl Primu za seriál žalovat, a tak se možná v některých pasážích zkrátka poznal sám… Diváci to ale ocenili, protože po celých osm dílů byl seriál na vrcholu sledovanosti. Paradoxně bojoval se Smyslem pro tumor, za kterým stál Matěj Podzimek, manžel Evy Podzimkové, která ztvárnila roli Aničky Malé. Je vidět, že manželé Podzimkovi zkrátka umí! Televize Prima bude příští neděli pokračovat novinkou Vytoč mého agenta, která je natočená podle hitu z Netflixu. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Diváci cupují Jednu rodinu na kusy. Hloupé chyby zkušeným maminkám neunikly.
Čas načtení: 2024-03-20 09:00:00
Theo James: gentleman, který miluje suchý humor
Devětatřicetiletý Theo James známý například ze série Divergence či z filmu Underworld: Krvavé války působí na první pohled rezervovaně až přísně. I proto mnohé překvapí, že britský herec a zpěvák miluje suchý humor. Jeho nejnovější seriálová role mu proto sedla přesně na míru.
Čas načtení: 2024-03-21 06:45:00
Nezbedná maminka Pagáčová: Vyrazila si bez podprsenky?
Patricie Pagáčová (35), známá především jako seriálová slušňačka, překvapuje! Na posledním snímku na instagramu si nechává zdárně prosvítat, co má pod tričkem. Což pozornému oku kdejakého fanouška neujde.
Čas načtení: 2024-03-21 06:45:00
Nezbedná maminka Patricie Pagáčová: Vyrazila si na procházku bez podprsenky?
Patricie Pagáčová (35), známá především jako seriálová slušňačka, překvapuje! Na posledním snímku na instagramu si nechává zdárně prosvítat, co má pod tričkem. Což pozornému oku kdejakého fanouška neujde.
Čas načtení: 2024-03-25 16:08:53
Převeďte svá DVD do iPhonu snadno a rychle – velikonoční soutěž
Komerční sdělení: Už vás nebaví prach na DVD policích? Osvoboďte se od fyzických nosičů a ponořte se do světa digitální zábavy s MacX DVD Ripper Pro! Vstupte do éry pohodlí a bezstarostného sledování filmů a seriálů. S MacX DVD Ripper Pro se vaše rozsáhlá sbírka na DVD promění v kompaktní a snadno dostupný digitální archiv. Vítejte v éře digitálního pohodlí, kde se i vaše filmová a seriálová […]