Aktuálně.cz
nyní
Venus Williamsová se ve Wimbledonu představí ve smíšené čtyřhře
Dvaačtyřicetiletá Američanka, která v All England Clubu v minulosti získala pět titulů ve dvouhře, nastoupí do smíšené čtyřhry po boku domácího Jamieho Murrayho. V úvodním kole se utkají s novozélandsko-polským párem Michael Venus, Alicja Rosolská.
Venus Williamsová se na okruhu WTA ve dvouhře naposledy představila na konci srpna loňského roku. Během kariéry nasbírala celkem sedm grandslamových titulů ve dvouhře, 14 ve čtyřhře a dva ve smíšené čtyřhře.
O dva roky mladší Serena Williamsová nastoupila v úterý po roční pauze do wimbledonské dvouhry. V prvním kole ale po více než tříhodinové bitvě podlehla Francouzce Harmony Tanové ve třech setech.
nyní
ŽIVĚ: Křeček je neodvolatelný. Je jeho krok formou pomsty? Anna Šabatová hostem DVTV
Dalšími hosty jsou postdoktorandka NKC Gender a věda Nina Fárová, Miloš Závora z iniciativy Hluk z Prahy 4 a amatérský běžec Jakub Jenda.
1-3 h
Tohle se nedělá. Korpatschovou naštvala přemožitelka Sereny Williamsové
Francouzka Tanová v úterý v nočním duelu vyřadila americkou hvězdu Serenu Williamsovou a ze čtyřhry odstoupila oficiálně kvůli zranění stehna. Předpokládá se, že ve dvouhře bude ve čtvrtek na londýnské trávě pokračovat.
"Napsala mi až dnes ráno. Nechala mě tam čekat až do hodiny před zápasem. Jsem hrozně smutná, zklamaná a naštvaná, že si nezahraju poprvé na grandslamu čtyřhru," napsala dnes na Instagramu Korpatschová, jež vypadla v prvním kole dvouhry. "Není to ke mně fér, tohle jsem si nezasloužila."
Tanová i Korpatschová si měly zahrát čtyřhru na grandslamu poprvé v kariéře, přičemž jen za start v 1. kole by dostaly dohromady 12.500 liber (358 tisíc korun). "Přitom se mě před turnajem ptala ona, jestli si zahrajeme debla. Nebyla jsem to já, kdo se ptal," dodala Němka.
Omluvou pro Tanovou nebyl v jejích očích ani fakt, že Francouzka hrála se sedminásobnou šampionkou Williamsovou do pozdního večera téměř tři hodiny a čtvrt. "Pokud jste zničení den po tříhodinovém zápase, tak nemáte v profesionálním tenisu co dělat. To je můj názor," zakončila svůj kritický příspěvek sedmadvacetiletá Korpatschová.
1-3 h
Putin chtěl NATO oslabit a potlačit. Aliance se proti němu ale sjednotila
Bezpečnost Evropy je poprvé od studené války znovu zásadně ohrožena, NATO muselo reagovat. A také, jak jasně ukázal summit v Madridu, rozhodně a jednotně reaguje.
Před svým útokem na Ukrajinu položil prezident Putin na stůl podmínky, za kterých by údajně od agrese ustoupil. Jeho požadavky, které v zásadě znamenaly návrat bezpečnostního uspořádání Evropy až před první rozšíření NATO po konci studené války, byly pro Západ naprosto nepřijatelné.
Ruský prezident následně spustil válku s předpokladem, že Ukrajina rychle padne a transatlantické spojenectví, jehož je NATO úhelným kamenem, bude oslabeno a otřeseno. Jednání NATO v Madridu mu teď ovšem jasně ukázalo, jak fatálně se ve svých očekáváních spletl.
NATO se rozšíří o dvě další země, Finsko a Švédsko. Ruský útok proti sousednímu nezávislému státu šokově probral veřejnost a politiky těchto dvou skandinávských zemí. Neutralita v blízkosti Putinova Ruska se pro ně stala existenčním rizikem.
V polovině května podaly obě země přihlášku do aliance a ve středu byly v Madridu oficiálně přizvány ke členství. Stalo se tak poté, co Turecko přímo na summitu zrušilo své předchozí veto, když Finsko a hlavně Švédsko učinilo vůči Ankaře výrazné ústupky, především ohledně Kurdů.
Ve společném trilaterálním prohlášení se země zavazují k "solidaritě a spolupráci v boji proti terorismu, ve všech jeho formách a projevech".
V praxi to znamená, jak uvedl nejmenovaný člen turecké delegace pro Financial Times, že skandinávské země přestanou podporovat kurdské milice v Sýrii, které Ankara považuje za teroristy. Ukončí také kontakt s hnutím Fethullaha Gülena, jehož Ankara obviňuje z organizace pokusu o převrat z července 2016.
Turecký prezident Erdogan to může doma prodat jako vítězství, politiky Finska a Švédska to může u části jejich veřejnosti stát několik bodů. Ve srovnání s bezpečnostními zárukami, které země dostanou jako členské státy NATO, je to ovšem i pro ně jasný politický úspěch.
Aliance tím na oplátku získává další dvě silné, vojensky vyspělé armády a výrazně tím posiluje obranu a prvek odstrašení i v celé širší oblasti Pobaltí. A Vladimir Putin, který chtěl zatlačit NATO zpět až k hranicím Německa, tím podél více než tisíc kilometrů dlouhé ruské hranice s Finskem nyní "získal" alianci přímo za svého souseda.
Vedle strategicky významného rozšíření NATO v Madridu oznámilo také zásadní bezpečnostní posílení svého stávajícího východního křídla, zejména států Pobaltí a Polska. Aliance sedminásobně, na 300 tisíc členů, navýší jednotky rychlé reakce, které by měly být schopny v řádu dnů účinně zasáhnout proti případné agresi vůči území NATO.
Struktura těchto jednotek, organizace velení a příspěvky jednotlivých zemí by měly být známy nejpozději v příštím roce, některé státy ovšem už své závazky naznačily přímo v Madridu. Například Německo chce poskytnout 15 tisíc vojáků, 65 letadel a 20 lodí.
A rovněž nejsilnější a klíčový člen aliance Spojené státy (které od začátku války na Ukrajině už navýšily svůj evropský kontingent z 80 na 100 tisíc příslušníků) na summitu představily další posilování vojenské přítomnosti na starém kontinentě.
K předsunutým jednotkám aliance v osmi zemích (státy Pobaltí, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko), které z úrovně praporů nyní vzrostou na brigády, Američané navíc v Polsku a v Rumunsku zřídí nové velicí štáby. Do Velké Británie pošlou další dvě letky stíhaček F-53, v Itálii a Německu posílí prostředky protiletecké obrany, v jihošpanělském přístavu Rota přibudou ke stávajícím čtyřem americkým křižníkům další dva.
Dlouhodobým průmětem těchto organizačních kroků a vojenských opatření, které by měly být v terénu vidět v řádu měsíců, je pak nová Strategická koncepce, kterou NATO přijalo v Madridu. Nahradí dosavadní dokument z roku 2010, v němž aliance tehdy vyjádřila vůli mít s Moskvou "strategické partnerství".
Se svojí armádou na Ukrajině a s útočnými, vojenskými výhrůžkami vůči členským zemím NATO Putin tyto dveře sám definitivně a nadlouho zabouchl. Nová alianční strategie nyní říká: "Rusko představuje nejvýraznější a přímé nebezpečí pro bezpečí aliance a pro mír a stabilitu euroatlantické oblasti."
Vůbec poprvé se aliance ve svém dlouhodobém výhledu věnuje i Číně. "Deklarované ambice a nátlaková politika Číny jsou výzvou pro naše zájmy, bezpečnost a hodnoty," říká nová alianční strategie na adresu Pekingu. Tento nový akcent na Čínu v Madridu potvrdila i přítomnost hlav států partnerských zemí aliance v Indo-Pacifiku: Austrálie, Japonska, Jižní Koreje a Nového Zélandu.
Postoj vůči Pekingu je ovšem zároveň upozorněním, že jsou otázky, kde alianční názor není zcela jednotný. Německo opakovaně namítá, naposledy právě těsně přes madridským summitem, aby tlak na Čínu nebyl ve výsledku kontraproduktivní, pokud by měl Peking přimět ještě k silnější vazbě s Moskvou.
Rovněž je zřejmé, že v rámci NATO se liší a budou lišit některé bezpečnostní zájmy, kdy například Itálie o něco hůře chápe existenční strach východního křídla aliance z Ruska. Zatímco Pobaltí či Polsko zase - na rozdíl od Říma - tolik nepálí situace v severní Africe.
To vše jsou ale řešitelné problémy řádově nižší kategorie. Pokud si uvědomíme, že současné jednání v Madridu je prvním řádným summitem NATO od roku 2018 v Bruselu, v jehož průběhu tehdy přišly novinářům od delegací v jednacím sále poplašné zprávy o konci aliance, když tehdejší americký prezident Donald Trump naznačil, že z NATO odejde.
A připomeňme také, že nedlouho poté francouzský prezident Emmanuel Macron prohlásil NATO za "klinicky mrtvé". To vše je nyní minulost. Rozličné summity hlav států bývají až příliš často označovány přívlastky "historické" či "přelomové". Ale v případě Madridu to při pohledu na jeho výsledky a závazky skutečně platí.
NATO je zpět a v zásadě se vrací ke kořenům. K důvodu, kvůli němuž primárně vzniklo. Tedy k obraně svého vlastního území před hrozbami z Východu.
VIDEO: Romancov: Rozšiřování NATO pro Rusko hrozbu nepředstavuje. Putin to moc dobře ví
1-3 h
Francouz: Den po skončení finále jsem se musel ujistit, zda to nebyl jen sen
"Oslavy byly úžasné. Hlavně na ledě, kde je to taková první spontánní radost. Obrovská euforie. Když vám poprvé dají pohár do rukou, tak je to něco speciálního," řekl Francouz v on-line rozhovoru novinářům. Ze stadionu se poté tým přesunul do nedalekého hotelu za rodinnými příslušníky. "První den byl nejnáročnější. Druhý den po příletu někteří kluci pokračovali dál, ale já už se považuju za staršího, takže jsem už byl spíše s rodinou a užíval si to v klidu. Každý den se ale něco děje, je to hodně nabité," podotkl.
Colorado patří již několik sezon mezi hlavní favority NHL, až letos se ale dočkalo triumfu v play off. "Chutná to skvěle, snažili jsme se o to dlouho. Organizace byla pár let na vzestupu a už se očekávalo, že by se to mohlo podařit loni i rok předtím. A nešlo tak hladce, jak všichni čekali. O to sladší to teď bylo. Bylo to až neuvěřitelné a mozek to úplně nedokáže hned zpracovat. Druhý den jsem se musel podívat na telefon, jestli mám fotky s pohárem. Jestli to nebyl jen sen," pousmál se.
Francouz má za sebou čtyři sezony v NHL, celý minulý ročník ale ze zdravotních důvodů po operacích kyčlí vynechal. Triumf ve Stanleyově poháru tak může brát i jako odměnu na trpělivost a tvrdou práci. "O to lépe to teď chutná. Když jsem se probudil po operaci kyčle a díval jsem se na záběry z NHL a viděl jsem, co tam gólmani předvádí, tak jsem byl přesvědčený, že tohle už dělat nebudu. Bolesti byly fakt velké a nedovedl jsem si představit, že se v plné rychlosti dostanu do rozkleku. Nakonec se to povedlo," uvedl Francouz s tím, že na dně byl v minulosti několikrát. Například při angažmá v Rusku. "Pak se to zase dostalo do výšin. Myslím si, že když si tím člověk jednou projde, tak ví, že se to může opakovat. Uklidňoval jsem se tím, že když jsme takhle dole, tak musíme jít vysoko. A co je výš než Stanley Cup…" řekl.
Tým Avalanche ve finále porazil Tampu, která útočila na vítězný hattrick. A podle Francouze hrála velmi dobře. "Musím ocenit, jak hráli. Měli obrovskou sílu, a i když to v jednu chvíli vypadalo, že jsme je zlomili, tak se vrátili a přišlo mi, že jsou úplně v klidu. Že věří, že jsou schopni to z 3:1 otočit. Říká se, že když chce být člověk nejlepší, musí porazit nejlepšího a to my jsme museli udělat," radoval se.
V dresu soupeře se ve finále představili Češi Jan Rutta a Ondřej Palát a zejména Palátovi se v celém play off dařilo. "Ondra byl nejlepší hráč Tampy v sérii proti nám a i předtím proti Rangers dával důležité góly. Je to nenápadný hráč a přijde mi, že někdy až nedoceněný. Na ledě je ale strašně efektivní. Dokáže využít spolupráci s Kučerovem a Stamkosem, dělá za ně ohromné množství černé práce. Letos k tomu připojil i důležité góly. Patřil k nejlepším hráčům finále," uvedl Francouz.
Účastník šesti světových šampionátů byl v sezoně dvojkou za Darcym Kuemperem. V základní části, v níž vzhledem ke zdravotním problémům poprvé nastoupil až v polovině prosince, si nakonec připsal 21 startů. V play off český gólman zaskočil za zraněného kolegu nejprve ve dvou zápasech proti Nashvillu, čtyři duely poté odchytal proti Edmontonu.
Po jednom ze zápasů proti Oilers si užíval i velkého aplausu vyprodané denverské arény. "To bylo něco, na co do smrti nezapomenu. Bylo vidět, že podpora fanoušků byla neskutečná. Lidi nás hnali dopředu. Atmosféra mezi Denverem a Tampou se nedala srovnávat. Přišlo mi, že tady byla hlučnější a lidi byli nadšenější. Je fakt, že oni hráli třetí finále v řadě. Když jsem ale proti Edmontonu vlezl do brány a na konci skandovala celá hala, měl jsem husí kůži a skoro mi až tekly slzy," přiznal Francouz.
Mezi nejemotivnější momenty celého play off Francouz zařadil týmovou schůzku hráčů před šestým finálovým utkáním. "To mi asi rezonuje v hlavě nejvíce. Po pátém zápase, který jsme doma nezvládli a stav série byl 3:2, jsme se sešli jen hráči. Všichni dohromady jsme si začali povídat, jak se kdo cítí a co se komu honí hlavou poté, co jsme měli šanci to doma ukončit. Když si pak stoupl Andy Cogliano a řekl svoji řeč, tak na něj všichni koukali. Já měl husí kůži a v tu chvíli jsem tušil, že vyhrajeme. Takové věci se moc často nestávají," podotkl.
Historicky třetí český gólman, který získal Stanleyův pohár, byl rád, že v play off dostal šanci. "Skákal bych radostí, i kdybych to celé odseděl, ale samozřejmě si takhle člověk může říct, že k tomu přispěl a byl součástí týmu i na ledě. O to větší radost z toho teď mám," řekl Francouz, jenž Avalanche dovedl k postupu přes Edmonton.
Ve finále se ale do branky vrátil uzdravený Kuemper. "Po Edmontonu jsme dostali pár dní volno, a když jsme se vrátili, Darcy byl stoprocentně fit. Pak to tak nějak vyplynulo. Věděl jsem, že půjde zpět do brány. Věřil jsem trenérovi, který rozhoduje o sestavě, a já nejsem z těch, který by si stěžoval. Věděl jsem, že musím být připravený, kdyby se cokoliv stalo," podotkl Francouz a ocenil důvěru trenéra, kterou měl Kuemper i po nevydařeném zápase. "Myslím si, že mu to splatil," řekl.
Colorado zřejmě v létě čeká obměna kádru, neboť řada hráčů je nyní bez smlouvy. "Všichni ale víme, že jádro je tady silné. A když stavíte tým kolem Makara, MacKinnona, Landeskoga a Rantanena, tak máte vždy velkou šanci, že můžete dojít daleko," uvedl Francouz, jenž kontrakt má. Novou dvouletou smlouvu podepsal v březnu. "Myslím si, že nám to funguje z obou stran a cítíme to stejně. Když jsme jednali o smlouvě, tak to nebyly žádné tahanice o peníze. Řekli jsme si, že jsme obě strany spokojeni a budeme dva roky pokračovat. Osobně jsem chtěl ocenit, jak se ke mě zachovali, když jsem to potřeboval," řekl.
Francouz bude mít stejně jako jeho spoluhráči šanci užít si v létě 24 hodin s pohárem doma. Přestože ještě neměl čas oslavu naplánovat, zřejmě se uskuteční v rodné Plzni. "Teď nás čekají výstupní prohlídky a pohovory, tak doufám, že nám tam narýsují základní představu, kdy se pohár dostane do Evropy a kdy se dostane na nás. Samozřejmě se hrozně těším, ale ještě jsem to neřešil, když nemám termín," řekl Francouz, jenž nepočítá s tím, že by s trofejí zavítal i do Litvínova, kde úspěšně působil. "Věřím, že lidi z Litvínova rádi dorazí do Plzně. Není to tak daleko," uvedl.
Zároveň je velmi pravděpodobné, že i český gólman využije možnost a pohár naplní. "Tím, že jsem Plzeňák, tak se nabízí to nejlepší pivo na světě, ale uvidíme. Kamarádi mají rádi zelenou, ale mě z toho vždy bolí hlava, takže doufám, že ta se do poháru lít nebude," pousmál se Francouz.
1-3 h
Hvězdy z Colours: Musíme počkat, až vymřou zastánci brexitu, říkají Sleaford Mods
"Přecházel jsem z jedné práce do druhé, mezitím jsem byl chvílemi nezaměstnaný. Byla to naprosto zdrcující zkušenost, která stále pokračovala, pokračovala a pokračovala. Všechno tohle si vybralo svoji daň," popisuje zpěvák Jason Williamson kolotoč svého života před založením Sleaford Mods.
Roky porcoval kuřata v obřím chlaďáku drůbežárny, dělal ostrahu, prošel tolika pohovory, až nakonec usedl na druhou stranu přepážky a klientům úřadu práce pomáhal s vyřizováním sociálních dávek nebo placením daní. Nyní vyprodává sály pro tisíce lidí, bydlí ve středostavovské čtvrti anglického města Nottingham a během rozhovoru s Aktuálně.cz zní v pozadí jeho hlasu ptačí zpěv.
Právě píseň Jobseeker původně z roku 2007 se přibližně před osmi lety stala nepravděpodobným hitem, který se Britům zažral pod kůži. Přinejmenším těm svíraným pocitem, že na ně vláda zapomněla.
Williamson poznal absurdity, repetice i bezvýchodnost života nízkopříjmových ze všech stran a proměnil je v běsnící grotesku. Tak břitké a přiléhavé glosy na svou adresu britská společnost neslyšela od dob sestavy Sex Pistols. A dle ohlasů další naštvaná kapela Anglii chyběla.
Využít frustraci
Příběh Sleaford Mods se začal psát kolem roku 2006, kdy se Williamson pustil do prvních črt. Každý den si cestou z práce koupil tyčinku Mars, jediné jídlo, které si mohl dovolit, k tomu plechovky levného cideru - a vše, co měl v hlavě, vylil na papír. "Byl to vztek, čistý vztek. Frustrace, paranoia, závist, žárlivost, agrese," vypočítává.
Všeobjímající mizérii jitřil alkoholem a drogami, což v kombinaci s vyhlídkou dalšího mizerně placeného zaměstnání vytvořilo rozbušku. "Naštěstí jsem přišel na to, jak ten tlak využít efektivně, místo aby mě naprosto zničil," dodává.
Už dlouho ho fascinovalo mluvené slovo, miloval hudbu a prohlašoval se za největšího fanouška powerpopových The Jam, kteří se v 70. letech minulého století stali jedním ze symbolů subkultury modernistů. Z ní Williamson převzal název kapely, částečně image a přidal jméno města, v němž tehdy přežíval - Sleafordu s necelými 20 tisíci obyvateli.
Většina současné muziky mu ale přišla zcestná. Všichni psali sloky a refrény o světě, který mu nepřišel vůbec povědomý. "Stále silněji jsem vnímal, že rap je mnohem efektivnější nástroj, jak vyjádřit, co se děje v mojí hlavě," popisuje vznik jedinečného projevu, při němž chrlí erupce slov.
Jeho pojetí sprechgesangu, tedy vokální techniky mezi řečí a zpěvem, může znít jako lavina volných asociací, změť nesouvisejících myšlenek prokládaných vulgarismy. Při soustředěném poslechu ale do sebe všechno začíná zapadat.
Výsledkem mozaiky je plastický obraz současné Británie viděný ze spodních pater společnosti. "Vlastně se to celé stalo naprostou náhodou. Moje možnosti pohnout se životem byly limitované, spíš nulové. Tak jsem ze sebe začal vylévat všechna tahle slova," líčí spontánní vznik kapely a přiznává, že terapeutické účinky má pro něj tvorba dodnes.
Na loňském albu Spare Ribs reflektoval klaustrofobii v době pandemických uzávěr, analyzoval, co taková změna životního rytmu udělá například s partnerským vztahem. Jako mnozí se nořil do minulosti, na což dřív neměl čas ani chuť.
Ještě před pár lety se mohlo zdát, že šok z atypického projevu Sleaford Mods musí odeznít. Jenže bublina nesplaskla a Spare Ribs dosáhlo na čtvrté místo britské albové hitparády, čímž se stalo největším úspěchem v rozsáhlé diskografii sestavy čítající 11 položek. Vzhledem k tomu, že poslouchat Sleaford Mods je mnohdy až nepříjemné, jde o další abnormalitu.
Čím horší, tím slavnější
Nepravděpodobný úspěch si kapela vydřela. Britské ostrovy obrážela v nevelkém, ojetém volkswagenu tak dlouho, dokud publikum a kritici nepochopili, že nejde o vtip. Sleaford Mods dokázali, že to myslí vážně. V současné podobně začali fungovat až po roce 2012, kdy se k Willamsonovi připojil Andrew Fearn. Tehdy se živil nabízením permanentek do fitcentra po telefonu.
Na rozpadajícím se notebooku vyráběl minimalistické, monotónní a syrové beaty inspirované post punkem i grimem, které skvěle doplnily Willamsonův nepříčetný projev. "Jeho hudba lichotí mému hlasu," vysvětluje zpěvák výjimečnou symbiózu, která vedla k prvním úspěchům.
"Samozřejmě dlouho jsme se potýkali s lhostejností. Neustále jsem o nás pochyboval. Zároveň jsem ale musel dělat něco, co mě zajímá a naplňuje. Přišlo mi to jako cesta kupředu, to je přece čirá kreativita," odpovídá zpěvák na otázku, kolikrát s tím chtěl seknout.
Sleaford Mods nezapadali do škatulek, žánrů ani zvyklostí. Z outsiderů v životě se stali outsidery na pódiu. Vydobýt si s takovým projektem respekt vyžadovalo notnou dávku zapření a neústupnosti.
Jako zlomové se ukázalo v pořadí sedmé album nazvané Divide and Exit. Média začala kapelu líčit coby skrytý klenot britské scény, její koncerty nabraly pověst podvratných seancí a deník Guardian nahrávku zařadil mezi deset nejlepších za rok 2014.
Následoval singl s bandem Prodigy, který o dvě dekády dříve očaroval Británii obdobnými emocemi, jen v hlučnějším provedení. Společný track Ibiza napsali jako vztyčený prostředník DJům, kteří do ostrovního centra požitkové turistiky létají soukromými tryskáči a zatímco omámeným davům pouští předem nahraný set, mávají rukama do rytmu. Právě kvůli podobným pozérům Sleaford Mods vznikli.
Místo, aby se Williamson adaptoval mezi muzikantskou smetánku a začal se s ostatními plácat po ramenou, s chutí se vžil do role respektovaného vyvrhele a začal bavit fanoušky na Twitteru. "Měl jsem pocit, že mám ve vlasech psí ho*no, ale pak jsem zjistil, že to jen hrajou Kasabian," shrnul své pocity z vystoupení populární anglické kapely na festivalu Glastonbury.
Na tuto známou akci se Sleaford Mods dostali o rok později. Dostavil se tehdy pocit vítězství? "Ano. Jasně. Vlastně ne, vůbec," snaží se Williamson rozklíčovat protichůdné vzpomínky.
Hrát na velkých akcích v Británii mu přijde zvláštní. Bývá nervózní, jako by ho sužoval pocit, že před domácím publikem musí obstát. "V zahraničí je to pohoda," říká naopak. Glastonbury má mezi letními přehlídkami bezkonkurenční postavení a tamní koncert bývá stvrzením, že kapela nabírá na slávě. Obzvlášť pokud jako Sleaford Mods zahraje v obřím stanu pojmenovaném podle Johna Peela, uctívaného rozhlasového diskžokeje a celoživotního hledače nové hudby.
První vystoupení Sleaford Mods na Glastonbury snímaly kamery, s kapelou navíc přijeli filmaři natáčející dokument nazvaný Sleaford Mods: Banda s*áčů od kumštu. "Osobně jsem si ten koncert moc neužil, ale zahráli jsme ho dobře a vyvolal reakce," ohlíží se Williamson suše. Jakmile se záznam show objevil na internetu, prodeje hudby a merchandise neboli reklamních předmětů vystřelily.
Místo pocitu triumfu si ale zpěvák vybavuje spíš deziluzi. "Přišlo na nás hodně lidí, ale rozhodně ne tolik jako kapelu, která hrála po nás. A mně přišla naprosto příšerná," říká, aniž by jmenoval.
V posledních letech se snaží být diskrétnější. Pohled do archivního rozpisu nicméně ukazuje na Slaves, další britské duo. Tehdy měli krátce po debutu Are You Satisfied? a tisk je popisoval jako novou etapu punku. "Byli naprosto příšerní, nemohl jsem je vystát. Jakmile do téhle hry nahlédnete, zjistíte, že spousta lidí má prostě ráda naprosto odpornou hudbu. Čím horší kapela, tím větší publikum. Tak to prostě je a tak to vždycky bylo."
Musíme počkat, až vymřou
Díky schopnosti pojmenovat věci bez okolků se z dvou budižkničemů stala svého druhu uznávaná instituce. Nedávno přitom slavila výročí ta v Británii největší. Otázka, jak trávil platinové jubileum královny Alžběty II., Jasona Williamsona zaskočí.
"Ha ha. To mě totálně minulo. Spousta lidí slavila, ale pro mě to není. V žádném případě," hledá slova. Nakonec si vybaví, že státní svátek trávil prací. Zrovna byli na turné po Americe, nyní naskočili na cyklus evropských letních festivalů a do podzimu mají plno.
Česká média z větší části líčí anglickou královnu, potažmo královskou rodinu, jako ztělesnění národní identity. Williamson takové pojetí odmítá. "V žádném případě. Tahle představa je naprosto zastaralá. Nic jako anglická identita neexistuje, ve skutečnosti prožíváme hlubokou krizi identity," říká a popisuje společnost rozdělenou na nesmiřitelné tábory, kulturní války i všeprostupující korupci. "Pokud královna něco ztělesňuje, pak úzký okruh elit. To je vše," míní.
Podle něj bezzubost a cynismus vládnoucích vrstev naplno odkryla pandemie koronaviru. "Do poslední chvíle jsme neměli název alba. A pak se zjevil. Způsob, jakým vláda řešila covid, to byl prostě volný pád. Naprostej bordel. Taky máme jedno z největších počtu úmrtí na světě," popisuje vznik názvu desky Spare Ribs.
Dle některých výkladů šlo o biblickou metaforu, v níž kapitalistický systém zastupuje tělo a pracující lidé zbytná žebra. "Jasně, něco na tom bude," souhlasí a postbrexitovou Británii vykresluje jako krajinu řítící se do záhuby. "Následky covidu, válka na Ukrajině, to všechno jsou aspekty, které okolnosti brexitu ještě zhoršují. Lidé, kteří prosazovali odchod z Evropské unie, nechali většinu populace v hlubokých finančních potížích. A ty se budou stále prohlubovat," obává se.
I přes obrovský účet za brexit, rostoucí inflaci a náklady na život si Jason Williamson není jistý, zda by Britové brexit odmítli, kdyby teď mohli volit znovu. "Rozhodlo 52 procent voličů, většina z nich byla ve věku od 45 do 75 let. To dá člověku celkem dobrou představu o těch, kdo se za odchod postavili. Nemyslím, že všichni toho dnes zákonitě litují. Mnozí to ani nepocítí, nepracují za minimální mzdu. Já ale tyhle lidi nepovažuji za část společnosti, která by zajistila pokrok civilizace. Nemají progresivní myšlení. Takže nezbývá než čekat, až prostě zmizí," říká natvrdo.
Dobře placená práce
Spare Ribs je také prvním albem, na které Jason Williamson a Andrew Fearn přizvali hosty. Konkrétně dvě zpěvačky, Amy Taylor z australské punkové kapely Amyl and the Sniffers a Billy Nomates z hrabství Leicestershire. "Hudba psaná ženami mi v poslední době přijde mnohem zajímavější než zbytek. Vlastně je to drtivá většina toho, co nyní poslouchám," vysvětluje zpěvák. Vyhovuje mu jiná mentalita i náhled na svět.
"V ženské energii jsou vepsána staletí útlaku, a pokud narazíte na správného umělce, ta kombinace může být skutečně silná. A taky mám prostě rád ženský vokál," přiznává. Nechat zaznít ženský hlas tak pro něj bylo důležité.
Z rozhovoru je zřejmé, že plánuje každý krok a nic nehodlá uspěchat. Zdánlivě organickou, primitivní a emocemi natlakovanou hudbu Sleaford Mods pečlivě promýšlí. "Trávil jsem spoustu času pocením nad papírem s tužkou v ruce. Pak mi ale došlo, že jen mrhám časem na texty, které jsou OK, ve skutečnosti ale nikam nevedou. Teď píšu, jen když to skutečně cítím. Když dostanu silný impulz."
Jason Williamson stále působí jako v dobách, kdy každý den vstával do práce na sedmou a v podvečer se vysátý vracel domů. V jeho rozvážném projevu není ani stopa po nadutosti "rockových" hvězd a zásadně se liší od jeho "záchvatů" na pódiu. V jednapadesáti letech toho má za sebou spoustu. Úspěch dokáže skutečně ocenit a vážit si ho.
Když mluví o koncertech, krátce zhodnotí vlastní výkon i publikum, ocení profesionalitu pořadatelů, kvalitní zázemí nebo dobré občerstvení. Jako by Sleaford Mods byli fabrika a zákulisí festivalu závodní kantýna, kam se jde po šichtě posilnit.
"Jasně, pořád jsme ti samí lidé, jakými jsme byli před Sleaford Mods," souhlasí a popisuje, jak se po každém turné vrátí domů "naprosto odrovnanej". Dlouhé dny cestování, vypětí, řvaní a křečovité choreografie si pokaždé žádají zhruba dvoutýdenní rekonvalescenci. "Turné je práce, ale to lidem těžko vysvětlíš. Pořád si budou myslet, že seš rozmazlenej parchant. Ale s tím nic neuděláš. Je to práce. Naštěstí dobře placená," uzavírá.
1-3 h
Novým ředitelem NÚKIB bude od července náměstek Lukáš Kintr
Kintr byl od září 2019 náměstkem ředitele Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) pro řízení Národního centra kybernetické bezpečnosti, od 21. června byl pověřen řízením celého úřadu. "Vláda vzala na vědomí rezignaci Karla Řehky k 20. červnu v souvislosti s jeho jmenováním náčelníkem generálního štábu a na jeho místo od 1. července jmenovala Lukáše Kintra," uvedla Strakova akademie v tiskové zprávě.
V prohlášení, Kintr poděkoval vládě za důvěru a Řehkovi za vše, co pro NÚKIB udělal. Hodlá navázat na jeho práci. "Vedení NÚKIB přebírám především s pokorou, ale také s úctou k práci, kterou doposud úřad odvedl," uvedl. Má v úmyslu pokračovat v naplňování koncepce rozvoje úřadu. "Vedení NÚKIB vnímám také jako velkou příležitost podílet se na posilování kybernetické bezpečnosti a jako výzvu sloužit Česku," dodal.
Podle zákona o kybernetické bezpečnosti ředitele NÚKIB jmenuje vláda po projednání ve sněmovním výboru příslušném ve věcech bezpečnosti. Bezpečnostní výbor minulý týden přijal hlasy všech 15 přítomných členů usnesení, v němž uvedl, že návrh na Kintrovo jmenování projednal, a poděkoval Řehkovi za práci v čele úřadu.
Nad způsobem Kintrova výběru se minulý týden pozastavovala opozice. Poslanec hnutí ANO Robert Králíček zmínil, že Řehku doporučila v předchozím volebním období výběrová komise, v níž byli i zástupci tehdejší opozice. Nyní se žádné výběrové řízení podle Králíčka nekonalo, takže Kintra pokládá za kandidáta pětikoalice.
Kintr vystudoval manažerskou informatiku a informační management na VUT v Brně. Do úřadu, který byl dříve součástí Národního bezpečnostního úřadu, nastoupil v roce 2015 jako auditor kybernetické bezpečnosti. Později působil jako vedoucí oddělení kontroly a od září jako náměstek pro řízení Národního centra kybernetické bezpečnosti.
Jako samostatný úřad vznikl NÚKIB v létě 2017. Má na starosti kybernetickou bezpečnost včetně ochrany utajovaných informací v informačních a komunikačních systémech. Zabývá se i neveřejnými službami družicového systému Galileo. Prvním ředitelem úřadu byl někdejší šéf Národního bezpečnostního úřadu Dušan Navrátil.
VIDEO: Hrnout se po hlavě do budování 5G sítí je riziko, může jít o život, říká expert NÚKIB
1-3 h
Firma z Rathovy kauzy brojí proti trestu za korupci, odmítá zákaz soutěžit o zakázky
Firma Hospimed je za poslední tři dekády jednou z nejvýraznějších firem, které dodávají do nemocnic zdravotnickou technologii. Poskytuje přístroje na chirurgické, ortopedické nebo urologické zákroky a vyšetření. Podle posledních údajů o hospodaření byl čistý obrat společnosti za rok 2020 přes 360 milionů korun, zisk činil 20 milionů.
Hospimed je však také jednou z devíti firem, které uvízly v druhé větvi korupční kauzy kolem bývalého hejtmana Středočeského kraje Davida Ratha. Za úplatky si zajistila možnost dodávat přístroje při rekonstrukci nemocnice v Kolíně. Domlouvala se na tom s Rathovými komplici Kateřinou Kottovou (dříve Pancovou) a Petrem Kottem.
Společnost Hospimed se při jednání senátu Vrchního soudu v Praze vedeného soudcem Alexandrem Károlyim 21. června dozvěděla, jaký ji za to stihne trest. Senát jí na dva roky zakázal účastnit se soutěží o veřejné peníze. Současně jí nařídil, aby zaplatila finanční sankci ve výši dvou milionů korun. Verdikt je pravomocný. Podle zjištění Aktuálně.cz už se proti němu však brání.
Hospimed se s obranou unáhlil
"Mohu potvrdit, že firma Hospimed v uváděné věci podala dovolání, v němž žádá přerušení výkonu trestu spočívající v zákazu plnění veřejných zakázek," sdělil Aktuálně.cz mluvčí Nejvyššího soudu Petr Tomíček. Na dovolací instanci se Hospimed obrátila už dva dny po vyhlášení pravomocného rozsudku.
Veřejné zakázky představují základní část podnikání společnosti. Většina nemocnic a dalších zdravotnických zařízení je v držení městských a krajských samospráv nebo státu, které jinak než prostřednictvím veřejných zakázek své přístrojové vybavení modernizovat nemohou. Podle dřívějšího vyjádření právníka firmy inkasuje Hospimed 90 procent příjmů právě ze zakázek.
S obranou proti pravomocnému trestu se však společnost unáhlila. Dovolání podala přímo k Nejvyššímu soudu, ačkoliv se takto postupovat nemá. S dovoláním je nutné obrátit se na soud, jenž kauzu vyřizoval v prvním stupni, v tomto případě jde o Krajský soud v Praze. Teprve ten spolu se spisem pošle podání Nejvyššímu soudu.
"V tuto chvíli nemáme k dispozici spis, nemohli bychom věcně rozhodnout. Věc jsme proto bez vyřízení vrátili," podotkl mluvčí Tomíček. Nejvyšší soud poslal dovolání zpátky uplynulé pondělí. Nejprve se musí vyhotovit odůvodnění pravomocného rozsudku, pak je nutné ho doručit aktérům kauzy včetně Hospimedu. Teprve poté začne běžet dvouměsíční lhůta pro podání dovolání.
Tři roky zákazu pro Metrostav
Druhá Rathova korupční kauza se odehrávala v letech 2011 a 2012. Rath stál coby hejtman a šéf řídicího výboru dotačního programu Střední Čechy na vrcholu skupiny, Kottovi jako jeho hlavní komplicové plánovali manipulaci zakázek a zajišťovali úplatky. Ohýbaly se tendry v kladenské, kolínské a mladoboleslavské nemocnici, pokoutně se domlouvala i soutěž na dodávku 48 sanitek pro středočeskou záchranku.
Bývalý hejtman už má za sebou trest za první větev případu, jejímž symbolem se stal úplatek ve výši sedmi milionů korun v krabici od vína. Dostal za to sedm let, soud ho po polovině podmíněně propustil. Odvolací senát soudce Károlyiho mu uložil úhrnný trest osm let. V praxi to znamená, že Rath se musí vrátit nejméně na půl roku za mříže. Musí také zaplatit pokutu 13 milionů korun.
"Vyjádření dávat nebudu, vše již bylo řečeno a beru rozsudek takový, jaký je," reagoval Rath. Také Kottovi zamíří nejméně na šest měsíců za mříže. Nejtvrdší trest ze zúčastněných firem padl na stavební společnost Metrostav a její "dceřinku" Metrostav Infrastructure. Obě se nesmí ucházet o veřejné zakázky po dobu tří let, mateřská společnost ještě musí zaplatit sankci 10 milionů korun.
"Pokud bychom nezakázali účast na veřejných zakázkách společnosti Metrostav Infrastructure, mohl by se Metrostav na nich podílet například jako subdodavatel," vysvětlil soudce Károlyi, proč udělil tresty oběma firmám. Mluvčí Metrostavu Vojtěch Kostiha podotkl, že společnost může začít získané a dokončit rozestavěné zakázky.
EUR
24,740
||
USD
23,522
dnes 
2 dny 
